Táborníci na Pikárci

Jarní prázdniny pro rodiny s dětmi

2011-11-10T01:33:00.000-08:00

Jarní prázdniny na Vysočině 4.-11. února 2012

Zveme Vás na sportovně - rekreační pobyt s výtvarným programem pro rodiny s dětmi
Tři Studně – turistická chata Duha
příjezd na chatu 4. 2. od 12 hod., odjezd 11. 2. odpoledne
celkem 7 pobytových dnů
Sportovní program si organizuje každý podle svých možností. Okolí ubytovny nabízí spoustu příležitostí ke sportovnímu vyžití. Ideální terén na běžky i pěší turistiku nádhernou přírodou, sáňkování a bobování. Běžkařské trasy jsou pravidelně strojově upravovány. Bruslení na rybníku Sykovec vzdáleném cca 200 m, nebo v kryté bruslařské hale ve Ždáru nad Sázavou. Na sjezdovku Harusův kopec a do Ski hotelu s wellness centrem (bazén, sauna, vířivka) u Nového Města na Moravě je to 5 km. Přímo ve Třech Studních je v hotelu U Loubů bazén a v penzionu Pegas lanové centrum s horolezeckou stěnou. Nabízíme přednášku o mazání a údržbě lyží, ukázku a výuku lyžařských technik.
Výtvarný program pro děti bude probíhat formou třech výtvarných dílen v odpoledních hodinách. Nebude chybět keramická dílna a další výtvarné techniky. Program je připravený pro děti od 4 let bez doprovodu rodičů. Mladší dítě se účastní se svým rodičem. Také nás čeká soutěž ve stavění sněhuláků, sněhová tvorba, závod v jízdě na čemkoliv, večerní hry a zpívání při kytaře, karneval a další překvapení pro děti i dospělé.
Výtvarný program pro dospělé – dvě večerní tvořivé dílny - kurz keramiky a smaltování.
Stravování je formou polopenze, která obsahuje snídani a teplou večeři (sobota 4. 2. večeře – sobota 11. 2. snídaně). Oběd si můžete připravit v kuchyňce, k dispozici je veškeré nádobí, lednice, mikrovlnné trouby, varné konvice.

Zdarma děti do 3 let bez nároku na lůžko a stravu, které se nezúčastní programu
600 Kč dětí do 3 let bez nároku na lůžko, které se nezúčastní programu, polopenze
990 Kč děti do 3 let, tvoření za doprovodu rodičů, ale bez nároku na lůžko, polopenze
2250 Kč děti od 4 – 10 let, pobyt s programem, polopenze
2750 Kč děti od 11 – 15 let, pobyt s programem, polopenze
3150 Kč starší děti a dospělí, pobyt s programem, polopenze
2700 Kč pobyt bez programu(druhý z rodičů), polopenze.
Nabízíme hlídání dětí i mimo výtvarné kurzy za 60 Kč/hod.
Pobyt je vhodný i pro děti s postižením.
V ceně je 7x ubytování s polopenzí, poplatky obci, výtvarný materiál, program pro rodiče a děti, odborné vedení lektory s pedagogickým vzděláním a vypálení výrobků. Hliněné výrobky budou po vypálení k vyzvednutí v Brně, Ořechově, či na Třech Studních. Ubytování ve 2, 3, 4, 5 lůžkových pokojích, společenská místnost, místnost s televizí, hrací koutek, dětské židličky, ohrádka, zdarma možnost zapůjčení dětské postýlky, lyžárna, parkování v areálu.
Fotografie z minulých ročníků najdete na www.dilnaorech.cz.

Zálohu ( účastníci od 4 let) 1000 Kč zaplaťte, prosím, do 30. listopadu, doplacení celého pobytu do 6. ledna na účet: 224909010/0300, nebo hotově paní Věře Salnekové.
Storno poplatky pro účastníky od 4 let: upřesníme podle dohody s pojišťovnou o pojištění storna.
Pojištění storno poplatků: hledáme to nejvýhodnější.

Pobyty pro rodiče s dětmi

2011-02-18T00:41:00.000-08:00

Hrátky s hlínou a Cesta do pravěku 24.-30.7.2011

rekreační prázdninový pobyt s výtvarným programem pro rodiče s dětmi. Tři Studně na Vysočině – turistická chata Duha.
Příjezd na chatu 24.7. od 13hod., odjezd 30.7. odpoledne.
Celkem 6 pobytových dnů
Výtvarný a hravý program pro děti bude probíhat v dopoledních, nebo odpoledních hodinách. Vydáme se do divokého pravěku, plného podivných prazvířat a praještěrů. Čeká nás vyrábění dinosaurů z hlíny, pravěká keramika, malování na kameny, vyrábění z pedigu, vosku, tisk na textil, soutěže a hry pro děti, spousta legrace a další překvapení. Program je připravený pro děti od 4 let bez doprovodu rodičů. Mladší dítě se účastní se svým rodičem.
Výtvarná práce podporuje tvořivost dítěte, jeho samostatnost a rozvoj jemné motoriky.
Pobyt je vhodný i pro děti s postižením.
Dospělí si budou moci ve večerním kurzu vyzkoušet např. tvorbu z hlíny, tisk a malování na textil, výrobu voskových svíček. Rodiny budou mít také dostatek času k odpočinku a sportovnímu vyžití v okolí chaty. Terén je ideální na pěší turistiku, nebo cyklistiku nádhernou přírodou. Koupání v nedalekém rybníku Sykovec či v krytém bazénu v hotelu u Loubů.
Zdarma děti do 3 let bez nároku na lůžko a stravu, které se nezúčastní programu
300,-Kč pouze stravování dětí do tří let bez nároku na lůžko, které se nezúčastní programu, 5x oběd
1000,-Kč děti do 3 let, tvoření za doprovodu rodičů, ale bez nároku na lůžko, (tvoří i rodič), 5x oběd
2200,-Kč děti od 4 do 10let, 6-ti denní pobyt s programem, 5x oběd
2500,-Kč děti od 11 do 15 let, 6-ti denní pobyt s programem, 5x oběd
2600,-Kč starší děti a dospělí s účastí na kurzu a večerní tvorbě, 5x oběd
2000,-Kč druhý z rodičů, pokud se nezúčastní kurzu, 5x oběd

V ceně ubytování je poplatek obci, 5x oběd pondělí-pátek, výtvarný materiál, odborné vedení lektory s pedagogickým vzděláním, vypálení výrobků, program pro rodiče a děti. Hliněné výrobky budou po vypálení k vyzvednutí v Brně, Ořechově, či na Třech Studních. Je tu možnost samostatného vaření v kuchyňce. V okolí je několik trvale fungujících restaurací. Ubytování ve 2,3,4 a 5 lůžkových pokojích, společenská místnost, místnost s televizí, hrací koutek, dětské židličky, ohrádka, možnost zapůjčení dětské postýlky, parkování v areálu. Storno poplatek: 200,-Kč za osobu. Fotografie z minulých ročníků najdete na www.dilnaorech.cz.
Platba hotově paní Věře Salnekové, nebo na účet: 224909010/0300 do 19.6.2011

Čarování z hlíny 20.-22.5.2011

Víkendový pobyt s výtvarným programem nejen pro rodiče s dětmi. Tři Studně na Vysočině – turistická chata Duha.
Příjezd na ubytování v pátek od 17hod
Výtvarně-hravý pobyt pro všechny, kteří si chtějí zkusit vyčarovat z hlíny cokoliv na co si vzpomenou a přitom prožít krásný víkend v srdci Vysočiny. Hlavní náplní je modelování z hlíny.
Sobota, neděle je dopolední/cca 9:00 – 12:00/ program pro děti od 4 let bez doprovodu rodičů/ať si trochu odpočnete/. Mladší dítě se účastní se svým rodičem. Denně zažijeme nová dobrodružství s keramickou hlínou. Hry a soutěže pro děti.
Výtvarná práce podporuje tvořivost dítěte, jeho samostatnost a rozvoj jemné motoriky. Při vyrábění nejde jen o pěkný výrobek, ale hlavně o samotný proces tvorby. Dílo každého dítěte je originální. Pracovní postupy jsou upraveny tak, aby je zvládlo i malé dítě.
Odpolední program si můžete zajistit samostatně. Výlety do okolí, cyklistika, bazén v hotelu U Loubů . Okolí budovy: sportovní hřiště, velká zatravněná plocha, pískoviště, houpačky, ohniště.
V sobotu odpoledne nabízíme pro zájemce vytvoření společného hliněného díla, určeného k výzdobě ubytovny.
Zakončení kurzu v neděli odpoledne výstavou výrobků.
Pobyt je vhodný i pro děti s postižením.
Večery s hlínou pro dospělé (pátek,sobota)
Po 2 večery máte možnost tvořit z keramické hlíny. Čeká vás čarování z hlíny, v kombinaci s pískem, s barevnými sklíčky, drátem...
Zdarma děti do 3 let bez nároku na lůžko, které se nezúčastní programu
300,-Kč děti do 3 let, tvoření za doprovodu rodičů, ale bez nároku na lůžko, (tvoří i rodič)
600,-Kč děti od 4 - 10let, pobyt s programem
800,-Kč děti od 11 do 15 let, pobyt s programem,
950,-Kč starší děti a dospělí s účastí na kurzu a večerní tvorbě
500,-Kč druhý z rodičů, pokud se nezúčastní kurzu

V ceně ubytování je poplatek obci, výtvarný materiál, odborné vedení lektory s pedagogickým vzděláním, vypálení výrobků, program pro rodiče a děti. Hliněné výrobky budou po vypálení k vyzvednutí v Brně, Ořechově, či na Třech Studních. Je tu možnost samostatného vaření v kuchyňce. V okolí je několik trvale fungujících restaurací. Ubytování ve 2,3,4,5 lůžkových pokojích, společenská místnost, místnost s televizí, hrací koutek, dětské židličky, ohrádka, možnost zapůjčení dětské postýlky, parkování v areálu. Storno poplatek: 200,-Kč za osobu. Fotografie z minulých ročníků najdete na www.dilnaorech.cz
Platba hotově paní Věře Salnekové, nebo na účet: 224909010/0300 do 6.5.2011

Pro Matěje

2010-09-15T02:53:00.000-07:00

Matěj je téměř 4 letý kluk z Brna. V květnu byl na operaci mandlí. Po zanedbání lékařské péče bojuje stále o svůj život. V jeho boji o život mu můžete pomoci zasláním jakékoliv částky či DMS. Tady se můžete podívat na Matějovy stránky.
Číslo účtu je 123123/0100 nebo DMS MATEJ na číslo 87777.
Táborníci myslí na Matěje i jeho rodiče, přejeme hodně sil a spoustu nadějí. Bojujte a vydržte!

Námořníci na Pikárci

2010-09-15T02:52:00.001-07:00

Na Pikárec po vodě a po dešti připluli jsme zase po roce, na ostrově, na kterém jsme ztroskotali přežíval však starý námořník prolezlý všemi nakažlivými chorobami. Dříve než zemřel, stihl nám však předat zprávu o ukrytém pokladu...

Pobyt pro rodiče s dětmi s výtvarným programem

2010-05-19T13:33:00.000-07:00

Hrátky s hlínou a INDIÁNI na Třech Studních 24.-30.7.2010

Na Tři Studně přijeli malí indiáni i s rodiči z Brna, Prahy, Ořechova, Slůvek a Vídně. Starý indián nám zanechal na chatě zprávu o plnění indiánských zkoušek. Zplnění zkoušek vyžadovalo zručnost a odvahu. Museli jsme totiž donést peníz ze zlatého stromu střeženého slepým indiánem a ulovit zvěř v lese vlastnoručně vyrobeným lukem. Zručnost jsme také prokázali při výrobě indiánských měsíců a masek z hlíny. Vlastnoručně vyrobené lapače snů pochytaly všechny zlé sny. Oděni do indiánských šatů a ozdobeni čelenkou, jsme zpívali indiánské písně při zvuku bubnů a chrastidel, které jsme si samozřejmě také vyrobili. Postavili jsme si opravdové teepee a spřátelili se s kmenem ze sousední vesnice. Za úspěchy v lovu jsme dostávali medvědí a vlčí zuby do náhrdelníku a za splnění indiánských zkoušek se naše čelenky plnily orlími pery. Dokonce jsme sami vařili polévku, bylinkový čaj a pekli koláč. Při plnění zkoušky vodáka jsme si zajezdili na lodi. Déšť na konci pobytu nám nezabránil v tom, abychom nalezli poklad střežený dvěma indiány. Více na www.dilnaorech.cz.

Námořníci na Pikárci

2010-05-19T13:24:00.000-07:00

Milí námořníci.
Věškeré plány, co se týče organizace letošního táboření, zcela ztroskotaly. Z táborníků se tak stávají námořníci. Pokud můžete a chcete, tak připlujte na Pikárec 30.7.2010. Ztroskotaní námořníci se tu sejdou na ostrově Kuchyně na celý dlouhý víkend. Vemte sebou vše co poberete a můžete na ostrově potřebovat. Hlavně jídlo, také spacák, nějaký ten přístřešek (stan) a to co v rychlosti při opouštění potápějící se lodi poberete. Nikdy nemůžete vědět, co váš čeká a co můžete potřebovat. Pokud máte, tak vemte i pruhované tričko. Zváni jsou všichni ti, co kdy zanechali stopu na louce u Pikárce, jakožto všechny děti a rodiče,jejich kamarádi a ostatní plující na stejné lodi. Dejte vědět, kdo z vás opravdu připluje, případně, zda můžete ztroskotat i déle něž na víkend, např. do pondělí atd.
V.S.

Setkání po táboře 5.10.09

2009-10-03T07:44:00.000-07:00

Pohodová a podzimní byla nálada na setkání táborníků na zahradě v Ořechově. Soutěžili jsme ve sbírání hrušek a jablek. Kouř z ohně vanul na všechny strany, ale opékání špekáčků samozřejmě také nechybělo. Navečer jsme draky nepustily, páč přestalo foukat úplně, ale zato jsme na poli nasbírali brambory a pekli je v ohni, k tomu jsme pojídali jablka, meloun, sušenky a jiné typické podzimní pochutiny. No a zbytek táborníků vítězil v soutěžích na vodácké pouti a všichni se měli krásně.

Indiánský tábor na Pikárci 2009

2009-07-29T13:48:00.000-07:00

Bojovníky indiánského kmene odnesla velká voda při potopě, ale jsou tu malí indiáni, kteří získají od stařešiny - moudrého šamana kmene posvátnou listinu, podle které musí splnit zkoušky lesní moudrosti, získávají pera do indiánské čelenky, aby se pak mohli stát opravdovými bojovníky kmene...
V plné práci při plnění zkoušek lesní moudrosti

Legrace při překládání do dakotštiny

Romantika...

Stáváme se bojovníky kmene

2009-05-06T01:37:00.000-07:00

Až se tomu jeden divý,
akce střídá akcičku,
Táborníci soutěživí,
z každé máte fotečku.
Věra
Velikonoční dílny Ořechov 3.4.

Velikonoční schůzka - Sokolík Silůvky 11.4.

Kuličkiáda Ořechov 19.4

Dinosaurování 26.4.

Indiánský tábor na Pikárci

2009-03-04T15:12:00.000-08:00

Ahoj táborníci a táborníčata!!!
Indiánský tábor pro rodiče s dětmi na Pikárci bude od 18.7.-25.7., co nejdříve k tomu pošlu nějaké úvodní zvadlo s motivací, instrukcemi, cena přibližně stejná jako vždycky bude ještě upřesněna... atd. Budu ráda, když pojedete. Pokud chcete, můžete vymýšlet hry s indiánskou tématikou a tak můžete s přípravou tábora pomoci. Pokud máte chuť vyrobit něco potřebného ke hrám atd., je vaše pomoc vítaná!!!! Zatím ahoj.
S indiánským pozdravem. Věra
PS: Potvrťe svoji účast,neúčast, přihlášení či nepřihlášení na tábor meilem, co nejdříve. Díky

Jundrovská maškaráda 14.2.2009

2009-03-04T01:13:00.000-08:00

Taková jedinečná příležitost se pořádně vyřádit a Vy nepřijdete! Člověk se pro Vás snaží připravit to nejlepší, zajistí hromadu cen, skvělé víno k občerstvení, nacvičí tanečky, namaškaří se, nohy si může uběhat, hlasivky vykřičet a nakonec se musí sám pochválit. No, ještě že dorazili aspoň Terezka se Zuzkou, Alenka s Aničkou, Věrkou a Tomínem a něco kolem stovky místních dětí. Tři hodiny ve víru tance a soutěží princezen, baletek, čarodějnic, rytířů, pirátů, zvířátek a různých jiných stvoření byl dost krátké, ale děti si to užili dostatečně. A to nebylo všechno. Po předání dětí „hlídací službě“ se šli vyřádit i dospěláci. Věrka s Tomínem, Irča s Františkem a Ivoš (netušíc kam jsme ho pozvali) zahřívali taneční parket celkem často. Takové sexy Červené Karkulky, smyslné Zajíčky, obdivuhodné Anděly a jiné vydařené postavy jinde neuvidíte. Tak neváhejte a když něco pořádáme, tak to stojí za to, abyste taky přišli. Fotografie z akce si můžete prohlédnout zde. Zdar všem pirátům Irča

Bruslení na Karhánku

2009-01-19T03:13:00.001-08:00

Den po závodě v Silůvkách se sešli opět jiní Táborníci, kteří včera neběhali, zato dnes nelenošili a vydali se bruslit na rybník Karhánek. Většina z nás byla na tomto místě poprvé v životě. Nehledě na to, že brusle měli někteří podruhé v životě. Po několika dnech mrazu věříme, že je zamrzlá i Brněnská přehrada, natož Karhánek. No a sešli se tu celá parta okolí Marty a Míši a mnozí další nadšenci z okolních vesnic. Vyzkoušeli jsme si jízdu po ledových cestičkách, které ve sněhu někdo odhrnul, byla to fakt zábava:-) nechyběla hra na honičku a pády na led různými styly. A také se dost klábosilo a když už nám mrzly nohy, tak jsme se zahřáli u ohníčku. Nechybělo občerstvení v podobě zaručeně čerstvého rozdrobeného vánočního cukroví v igelitce. Dětičky přikládaly rákosí a jak už začínala být tma, tak jsme šli k Míše na čajově vínový dýchánek. Tak zdar našim sportovním akcím!!! Jaká bude další?

Zimní stopou okolo Silůvek, sobota 10.1.2009.

2009-01-12T10:59:00.000-08:00

30.ročník běžeckého závodu dvojic zimním terénem na 2,5 nebo 3,5 km v různých kategoriích. V metropoli se sešla banda táborníků a dalších nadšenců, kteří se přišli zahřát během náročným terénem. A jak to letos dopadlo se můžete dočíst zde. Jsem si ale jistá, že naše děti mají ještě nějaké rezervy, neboť ještě měly sílu na to, aby šly odpoledne za Tři krále.

VÝTVARNÉ ADVENTNÍ DÍLNY

2009-01-12T10:56:00.000-08:00

29.11.2008 od 14 do 17 hod v budově základní školy Ořechov. Mezi pořadateli nechyběli naši Táborníci, no a z Jundrova dojel Ivoš a spol., jo a všichni tvořili:-) a odnesli si spoustu přenádherných věcí. Takže pořád se něco děje!

Závod koní

2008-11-30T09:09:00.000-08:00

Běželo se na koních i bez nich z kopce do kopce v lesích jundrovských...

Kurz Batikování nejen blátem 23.10.

2008-10-28T14:05:00.000-07:00

Nebudete tomu věřit, ale tvůrčí táborníci se nedali pokoj ani ve čtvrtek a přispěchali na kurz batikování, které pořádala Dílna Ořech ve spolupráci s MC Sluníčko. Batikovalo se za studena, sypanou i všelijak vázanou batikou. Ovšem do tajů blátěné batiky se mnohým nepodařilo proniknout. Účast byla převeliká, k cca 30 zájemcům z Ořechova a blízkého okolí se přidali táborníci z tábora 2007, ale i táborníci z toho tábora, co bývá po nás. Nutno podotknout, že tu opět vznikaly zcela jedinečné a originální výtvory. Kurzy s různou tématikou tady pořádáme každý měsíc. V listopadu nás čeká Korálkování a v prosinci Vitráže. Tak pokud byste chtěli originální vánoční dárek, tak přijeďte tvořit s námi :-)

Hňácání z hlíny 19.10.

2008-10-28T13:51:00.000-07:00

aneb Dinosaurománie
Kdo nebyl na této vyjímečné akci, nedokáže pochopit pocity všech zúčastněných a jejich zápal v překonání sám sebe na uměleckém poli. I ti největší pesimisté odjížděli z příjemným pocitem, že se jim podařilo vytvořit dílo neopakovatelné a nedozírné hodnoty. Všichni (snad kromě Alenky) do svých výtvorů dali svá srdce a vystoupili ve svém tvůrčím duchu na vyšší stupínek. Škoda, že jste u toho nebyli i vy ostatní. Nejvíc mně je líto Sharpovců, kteří neměli tohoto dne štěstí a i přes velkou snahu, se na místo nedopravili. I.

Drakiáda na Medláneckých kopcích 18.10.

2008-10-28T13:48:00.001-07:00

V sobotu ráno jsme se vydali na drakiádu, konečně po dlouhé době uvidíme děcka z tábora! Z tábora tam byla Irča s rodinku, František rozdělával v lese oheň, ani jsem ho nestihla pozdravit a Sharpovci, ale bez Žabky, pak my - Pavla a její chlapíci a spoustu maminek se svýma ratolestma, co já neznám. Irča nam rozdala startovní - přihlašovací lístky, kde jsem vypsali jméno draka, kde byl vyrobený či koupený a jak lítá, do jaké výšky.
A tak jsme se všichni začali snažit toho svýho draka dostat co nejvýš, na závěr bylo vyhlášení a rozdání sladkých řezů - v podobě draka, Irča mě opraví, co to bylo!!!!!Byly mooooc dobrý a stylový!!! Pak jsme jestě dostali diplomy a omalovánky, rozloučili se a utíkali domů!!!! Pavla

Svatováclavský jarmark 28.9.

2008-10-13T02:59:00.000-07:00

Jako každý rok se v akčním Ořechově pořádal Svatováclavský jarmark.Tentokrát bohužel bez úžasného ořechovského divadla, nicméně opět velmi vyvedený. Díky babímu létu a sluníčku, které vyhnalo rtuť teploměru přes dvojku a nulu se akce konala venku v parku, bylo to velmi příjemné. Dílničky pro děti i dospělé byli úplně jiné než loni. U Vlasty (mamky od Lucky a fotbalisty Davida) jsme si vytvořili rámečky vyplétané provázkem a ozdobené přírodninami. U Věrky jsme si temperami namalovali dinosaury na kameny. U dalších stolečků jsme si vytvořili stojánky na tužky, letící motýlky, košíčky, krepákové ptáčky nebo květinky. Za příjemné hudby Vlasty Rédla z CD přehrávače jsme si prošli výstavu vyšívaných obrázků, keramických dinosaurů, bižuterie z korálků i letadlových modelů od tvořivých ořechovských lidiček. Odpoledne jsme si moc užili ani se nám nechtělo domů, možná to bylo tím, že jsme se sešly účastnice tábornice bez mužů, které jsme zanechaly spíci ve slunečném nedělním odpoledni doma. Takže nás nikdo nerušil v dámském povídání:-) Bohužel odpoledne rychle uteklo a byl čas návratu zpět domů. Takže jsme posbírali všechny výrobky a na dvákráte odnesli do kufru auta, kde byli ponechány vlastnímu osudu v serpetínách vedoucích z Ořechova do Brna - nicméně přežily, takže si je Kuba nesl druhý den do školy paní učitelce pro inspiraci:-). Již se těšíme na další tvoření v Ořechově v říjnu. Někteří mladší účastníci již mají doma půjčenou encyklopedii dinosaurů a mají jasnou představu o tom, co budou vytvářet z keramiky. Takže nashledanou na příští akci. Zuzka

Loučení s prázdninami na louce u Radostic 5.-7.9.

2008-09-08T02:08:00.000-07:00

aneb Zájezd s Martou a její partou

Předpokládaný sraz účastníků byl v sobotu v odpoledních hodinách. My, Irča, František, Toník, Anička, Ivo, Lucka a Kryštof, všichni z Jundrova, jsme nechtěli ztrácet víkendový čas a tak jsme rozložili stany již v pátek večer. František cestu pozorně nastudoval a tak jsme místo trefili celkem v pohodě. Ivo si nebyl chvíli jist, zda je na správné polňačce, ale i on dojel v pohodě. František nachystal ohniště s roštem a hromadou dřeva, vykopal jámu na hrnec s bramborovým gulášem, který společně s Ivošem vařil ještě v Brně a postavil stan. Po ničím nerušené noci a bohaté snídani (buchty od Lucky byly výborné) jsme vyrazili prozkoumat blízký terén. Spouštěli jsme se z prudkého kopce, přelézali po kládě přes vodu, prolézali kopřivami, pařili se na vyprahlé cestě, prodírali se křovím, brodili potok, lezli jsme do příšerného kopce a pak si už jen úžasně vychutnávali pohodu, klid a žhavé slunce až do sobotního odpoledního příjezdu Sharpa, Žabky, Pulce a Matýska, kteří si cestu zpestřili zajížďkou na Spálený mlýn. Pak dorazila na kole Marta s Eliškou, značící cestu fáborky, po které měli přijet už jen ořechováci, jenž ji dobře znají. Dorazili ještě na kole Lucka s Davidem a taťkou, autem Míša s Nikolkou a samozřejmě Věrka, Tomíno, Ali a Ani. Při neustálém vykládání mezi sebou jsme pojedli guláš, prohnali draky po obloze, zakopali si s balónem a všichni pořád něco dělali. Navečer někteří odjeli do svých postelí domů. Po setmění děti hledaly bludičky - blikající dospěláky a od každého pak dostaly razítko na kartičku. Večer jsme vykládali u ohně a zpívali písně nejen od Ozvěny, bavili se nad vtipně dlouhým zápisem v kronice z posledních dnů tábora a pozorovali hvězdy na nekonečně otevřeném obzoru. Ráno bylo opět příjemně, dokonce i trochu chladněji, což jsme po mnoha dnech veder uvítali. Pozvolna se snídalo, balilo, klábosilo, běhalo s draky a zkoumalo okolí. Rozloučili jsme se se Sharpovci, kteří měli ještě rodinnou akci. Marta nám zanechala barvy a bláto, tak Věrka a její děvčata se hned vrhla na tvoření. Za chvíli se přidal i Kryštof, Toník i Anička. Patlání bláta na látku všechny bavilo! Po dojezení svých zásob jsme se naložili do aut a odjeli domů. Zase nám vyšlo počasí, jídlo i nálada. Vzpoměli jsme si i na vás ostatní táborníky, kteří jste nemohli být tento víkend společně s námi na krásné táborové louce. Napsala Irča

Tábor na Pikárci 2008

2008-08-16T16:29:00.000-07:00

S Večerníčkem do Fanfárie

Fanfárie je pohádková země skřítka Františka, kde je všechno kouzelné a nic není úplně nemožné! Program tábora byl tentokrát na motivy známých večerníčků. Na táborové louce u rybníka Kuchyň se sešli 26.7.-2.8. staří známí, ale i noví táborníci - rodiče a jejich děti. Prožili jsme společně spoustu báječných her a dobrodružství s Krtečkem, Křemílkem a Vochomůrkou, Rákosníčkem, Rumcajzem, Machem a Šebestovou a Malou čarodějnicí. Některé jsme pak skutečně potkali i na naší cestě za pokladem. Na konci této cesty jsme našli i ztraceného kamaráda Večerníčka. Prosíme táborníky o zaslání fotografií z tábora! A do komentářů piště, jak se vám tábor letos líbil? :-)Díky. V.Brzy přibudou i fotky k zápisům a chyby budou také opraveny:-)))
1. den PŘÍJEZDOVÝ - sobota 26.července 2008
Opět jsme se po roce sešli na Vysočině kousek od vesnice Pikárec u rybníka Kuchyň. Sice v trošku jiné sestavě, ale všichni těšící se na spoustu nových zážitků táborových. Většina se začala průběžně sjíždět v sobotu odpoledne. Všichni dovezli nějakou upečenou sladkou dobrotu. Někteří mlsouni nevydrželi a pustili se do ochutnávání. Buchet však bylo tolik, že to nevadilo. Večer jsme se sešli u táborového kruhu, abychom se vzájemně seznámili. Většina si ten den ještě stihla upéct buřty a jiné pochutiny. Děti pomáhaly nosit nasekaná polínka do kuchyňského týpí. Jak se postupně stmívalo, začaly maminky či tatínci ukládat děti. Napsala Žabka.

2.den KRTEČKOVÝ– neděle 27. července 2008
Nepíšu vůbec ráda kroniku a hned jsem ji vyfasovala. Tak tedy něco stručně o neděli. Ráno budíček, rozcvička byla na louce a sbírali jsme obrázky – vlastně dvojičky postaviček z večerníčků. Tu připravila Žabka, pak snídaně – ještě buchty a čajík. A potom rychle na Kouzelnou školku. Divila jsem se, že je tady televize a s ní i Michal a Fanynka v podání Zuzky a Věrky. Pohádka byla o Krtečkových kalhotkách, protože v duchu krtečka byl první den. Takže po školce hurá vysadit semínka a zalívat, aby z toho bylo na kalhotky. Ty jsme pak nakonec dostali ušité a naším úkolem je nabatikovat. A na bílá trička, co jsme měli z domu, si fixama vyfoukat postavičky z Večerníčků. Pro tento den to byl Krteček, Večerníček a František.
Pak byl oběd, brambory a vynikající maso od Ivoše a polední klid. Po poledním klidu došel Tomíno s dortem, ale my jsme spali, a tak na nás zbyl jen jogurt. Potom Irča vyhlásila plavbu na loďkách po zeleném, přímo brčálovém rybníku. Nikdo neodolal a všichni s vestou hurá na loďky. Pak jsme šli na maliny a poté si zahráli ještě jednu hru. Děti měli sbírat 3 věci – něco na krk, něco na sebe a něco do pusy. Děti běžely a na louce byl přívěsek na krk (ve tvaru Krtečka), obrázek Krtečkových kalhotek a lízátko. K večeru nám Sharp rozdal deníky, do kterých si děti lepí a zapisují, co se jim líbilo ten den a co ne a potom rozdal Kanafásky. Jednoho dostali naši kluci – Filípek s Lukáškem a druhého Alenka. A už byl čas na večerníčka a ten byl Bob a Bobek, moc pěkný v podání Zuzky a její rodiny. No, a pak hurá na večeři a pomalé ukládání do postýlek, vlastně do týpí. Zapsala Pavla a kluci.

3.den KŘEMÍLKO-VOCHOMŮRKOVÝ– pondělí 28. července 2008
„Dobré ráno“, probudil nás skřehotavý hlásek Křemílka v košilce se šálou a čepičkou. Otevřeli jsme jedno oko a hle – on tu druhý Křemílek, ale byl trochu menší a tlustší, takže předpokládáme, že to byl Vochomůrka. Kluci z Pařezové chaloupky nás z vyhřátého pelíšku vyhnali na rozcvičku do orosené louky, proto si někteří z nás odbyli i ranní hygienu v jednom…
K snídani se podávali opět buchty a speciální light čaj, který po zředění Tomínem byl ještě lehčí.
V Kouzelné školce byl František s Majdou a povídali nám o listnatých a jehličnatých porostech a zvířátkách žijících v nich, což se nám dost hodilo při dalším pobytu v lese. Po Kouzelné školce vzal Tomíno kytaru a rozdal dětem hudební nástroje. Všichni si kulturní vložku moc užili. Dopoledne proběhla velmi úspěšná hra, kdy děti obdržely od Irči červené nebo bílé křemílkovské čepičky a měly za úkol přenášet oříšky z ořešáku od Pařezové chaloupky do ešusu na kraji lesa. Úkol se zdál jednoduchý, ovšem na všechny křemílky zákeřně čekaly a číhaly veverky Pizizubky, které po zákeřném označkování oběti jí i oříšk odebraly.
Potom se rodinné týmy pustily do stavby domečků a chaloupek z mechu a kapradí.
V době před obědem se Martin pustil do stavby další překážky v našem soukromém lanovém centru. Tentokrát instaloval provazový žebřík. Ihned se u něj vytvořila fronta zájemců o vyzkoušení. Hopsající děti rozehnal až hlásek trianglu zvoucí k obědu, který byl opět velmi chutný – fazolová polévka a ryba v rajčatové omáčce s rýží.Pak nastal horký polední klid. Po poledním klidu a bohaté svačince (rohlíky s mazanou slepicí – tzn. s vaječnou pomazánkou), kdy někteří táborníci měli to štěstí, že je i samotný šéfkuchař vlastnoručně nakrmil, jsme se vydali do Moravce na výlet. Čekala nás velmi příjemná cesta kolem polí se slehnutými obrazci od mimozemšťanů i kolem rybníka plného obrovských kaprů a skokanů zelených. První zastávka v civilizaci byla, kde jinde než v hospodě, protože obchod byl zavřený, a tak nás obsloužil pan vrchní jahodovým míšou či ruskou zmrzlinou, které měl na výběr.
Po občerstvení jsme se vydali do klášterní zahrady, kde dospěláci odpadli do trávy a děti rvaly listy ze vzácných stromů jako je jinan dvoulaločný nebo korkový dub. Listy bylo potřeba na tvoření listové koláže a frotáže. Po výtvarné tvorbě jsme se vydali zpět do tábora. Taťkům patří dík za pomoc s přenosem Mojkova kočárku přes bariérovou cestu. Do tábora jsme došli akorát k večeři, kterou připravil Tomíno.
Po večeři všichni čtyři Polákovi sehráli bezvadný večerníček o Zvířátkách a loupežnících a menší děti se odebraly do svých pelíšků. Větší děti se vydaly na stezku odvahy, aby na konci dostaly táborový penízek, který si ráno vymění za ňamku.
Když usnuly i starší děti, rodiče se sešli u ohně a připíjeli na zdraví dnes narozeného Lukáška od loňské tábornice Peti (sestry Věrky). Probírali se veselé historky ze života a Apaluchy a většina dospěláků skončila se záchvatem smíchu a křečí bránice. Do kroniky za odpadnuvšího Martina zapsala Zuzka Tlapka od Šustrů.

4.den RÁKOSNÍČKOVÝ– úterý 29. července 2008
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je rybníček Kuchyň. V noci byl docela klid, ale ráno, když Rákosníček všechny vzbudil, začal běžný rachot. Po krátké Zuzčině rozcvičce s podívanou na práci dřevaře s traktorem jsme u tábora zasadili javor a jinan – gingo bilobu a šli na obhlídku pařezových chaloupek, které včera děti stavěly pro Křemílky a Vochomůrky. Nejlepšími staviteli byli Lucka s Davidem za pomoci Alenky a Aničky.
Po evropské snídani s cereáliemi, rohlíky s pomazánkou a čajem následovala Kouzelná školka. Žabka jako děda Lubin vysvětloval Irči – Františkovi vše o počasí. Pak byla pohádka Jak Rákosníček vyhnal nudu z Brčálníku a zpívání. A protože napadlo mnoho krup, všechny děti pomáhaly čistit rybníček od kinder vajíček. A hned taky naháněly bublinky do rybníka. Následovalo střílení štik barevnými pěnovými střílečkami.
Některé líné ryby pak měly na světlých tričkách mnoho barevných skvrn. Akce se opravdu vydařila. Museli jsme se pak posilnit výborným tvaroháčkem made in Zuzka.
Odpočinkové foukání na trička, vyrábění rámečků technologií decoupage a lenošení nám vydrželo až do oběda. Bramborový guláš v tom horku nešel moc na odbyt, za to večer zmizel natotata. V horkém poledním klidu skutečně většina byla v klidu. Někteří vyrazili hledat dobré koupání do Dolní Rožínky, někteří vyrazili na lodích na rybník a někteří zůstali ve stínu. I přes zarostlý rybník řasami a snad i sinicemi, někteří vyrazili na koupačku, skákání z lodě a potápění mělo úspěch. Stejně tak měl úspěch i pudink ke svačině.
Odpoledne probíhalo Rákosníčkovo závodění. Překážkový běh i s vodním příkopem, lezení po lanovém žebříku, skákání v pytli, běh dvojic v kalhotách, házení na cíl, běh s vajíčkem, střílení do dálky, cesta k posedu a jízda na lodi zaplnili celé odpoledne. K večeři byli obložené chleby a guláš. Opět bylo jídlo celý den úžasné.
Večerníček v podání Toma, Věrky, Alenky, Aničky, Lucky a Davida byl k popukání. Motýl Emanuel, dvě Makové panenky v zajetí cizokrajného motýla Ibrahima fon Kazu, zajíček a zachránkyně Včelka Mája byli ohromující. Všichni účastníci odpoledních závodů byli oceněni medailí a cenou dle svého výběru.
Všichni v dobré náladě čekali u ohně na světýlkovou cestu za hvězdičkou. Pro některé zdatné táborníky to prý bylo jednoduché. Protože nám ještě večer Rákosníček povídal o hvězdách, vytvářeli jsme z papírových známá i neznámá souhvězdí.
Pak se postupně děti vytrácely do spacáků a dospělí se postupně trousili po skupinkách k ohništi. Čím byla doba noční pokročilejší, tím hudba kytaristů a jejich hlasy byly razantnější. Za FIAT Kolda zapsala oblíbená a stále urýpaná Irča.

5.den LOUPEŽNICKÝ – středa 30. července 2008
Ráno nás v obvyklou dobu místo budíčku přepadla loupežnická banda. Loupežnickou municí (šiškami) jsme zaneřádili fotbalistům louku při rozcvičce a vzpomněli si, jak se asi zajíček ve své jamce cítí sám. Nebývalou atrakcí se stala kladina – kláda.
Ke snídani jsme si pochutnali na koblížkách a kakau a pospíšili jsme do lesa sbírat obrázky zvířátek. Ukázalo se to však býti nelehkým úkolem, neb na nás číhali loupežníci a brali nám životy. Nejkrutější vůdce bandy – Lucka – neznal žádného slitování a bral životy zcela nemilosrdně. Přesto každý posbíral několik obrázků zvířátek, o nichž jsme si pak povídali.Na svačinu jsme si pekli hady z těsta u ohně. Tedy, většinou pekli dospělí a děti se účastnily až druhé fáze procesu – jezení. Těsto vyrobila Irča dle tajné receptury (mouka, voda…?) a každý si svého hada dochutil dle vlastního uvážení – naslano, nasladko, dokonce i s rozinkami. Během tohoto dopoledne nás navštívila loňská tábornice Irča Šťastná i se svými šťastnými kluky – Jirkou, Ondrou a nejmladším, ještě miminkem, Adámkem.
Loupežníci jsou chudí tvorové a musí se velice ohánět, aby měli na živobytí – co si neukradnou či neuloví, to nemají. V tomto duchu jsme k obědu dostali syrové kuře, abychom si je sami připravili dle vlastní chuti a schopností. Všichni prokázali nadobyčejné schopnosti – masíčko bylo výborné, olizovali jsme se až za ušima. Protože to ale docela dlouho trvalo, než jsem se k samotné konzumaci vlastních pokrmů dostali, před prvním krutým hladem nás zachránila Tomova kuřecí polévka.Zpětně musím ještě napsat, že Sharp nás naučil vyrábět pistolky z prádelních kolíčků. Byla to výborná zábava, všechny děti hned vyžadovaly bambitky. I mě to velice bavilo, protože jsem dokázala vyrobit něco, co bylo funkční- tedy aspoň na chvíli.
Odpoledne se naše parta vodních živlů (Míša, Marta, Niki, Eliška a Honzík) přesunula do Dolní Rožínky na koupání do Lomu. Je to přírodní koupaliště, kde jsou i záchody a převlíkárny – komfort. Voda je tam celkem teplá, vhodná i pro malé děti, protože lom je na dvě části. Jedna spíše pro děti – brouzdaliště a druhá část pro dospěláky, kde je voda i hluboká. Vrátili jsme se akorát k večeři, která byla jak již tradičně vynikající – smetanová omáčka s hráškem a těstoviny. Děti většinou dali přednost těstovinám na sladko, takže byl člověk na vahách, co si vybrat. Trošku nás zamrzelo, že jsme nestihli odpolední hry, ale vynahradil nám to Večerníček.
Ujala se ho Verča – princezna, víla a Rusalka v jednom a její kluci – Radánek, Miky a Mojek. Mikulášek úpěl téměř autenticky v roli draka, kterého bolí zub. Radánek se za pomoci pohádkových přátel snažil drakovi odpomoci od bolení tím, že mu vytrhne bolavý zub a postupně se skutečně přidávaly další a další pohádkové bytosti. Dramatický průběh celé operace dotvářel Mojek svojí výraznou zvukovou kulisou (možná spíše zvukovou dominantou), kdykoliv jej Verča postavila na zem. Operace nakonec dopadla dobře, zub povolil sotva drak někde v dálce ucítil, že se blíží kašpárek. Strhující divadelní kus si zasloužil nás obrovský potlesk. Děti si došly ještě po stezce odvahy až k pokladu, kde se jim podařilo ukořistit zlaťák – stříbrňák a obvyklý obrázek a pak už zalezly do spacáků a byly ponechány spánku a někteří svému osudu. Dospělí pak dlouho do noci s velkým nasazení řešili a připravovali program pro další den, Tom nám opékal topinky nasucho a naše úsměvy, sanice??? a břišní svalstvo dostaly opět pořádnou noční rozcvičku, neboť budoucí infekce v Kropáčkově krku byla již tento večer pro všechny velice zábavným tématem.
Dodatek k odpoledni, kdy jsme tu nebyli: Odpolední program se ustával ze střelby municí všeho druhu a do nejrůznějších terčů.
Zapsaly Marta, Eliška a Míša, realizační čas poskytli Niky a Honzík.

6.den DEN MACHA A ŠEBESTOVÉ, JONATÁNŮ, ČARODĚJNIC A ČARODĚJŮ – čtvrtek 31. červenec 2008
Ranní rozcvička probíhala pod vedením Sharpa s Žabkou. Hledali jsme kartičky s obrázky a pak se děti vyřádily v telefonování do sluchátka se spoustou přání, v co všechno se proměníme. V Kouzelné školce proběhl zatím nejvíce obsazený kus – Mach v podání Pavli byl nepřekonatelný, Šebestová v zastoupení Ivoše neodolatelná, bacily z Horáčkova hrdla – Martin a Tomíno – neudolatelní, k tomu elegantní Kadrnožková – Míša a Jonatáni - Filípék a Lukášek. Dopoledne hledaly děti v lese poslepu utržená sluchátka. Když zjistily, že si je mohou i odnést domů, většina moderních ratolestí zavrhla klasická sluchátka vybrala si mobily. Pak jsme hledali zatoulané Jonatány a označovali jsme je razítky.
Bacily v podobě gumových hadů a medvídků zmizely před obědem v žaludcích Machů a Šebestových rychlostí blesku. Po tradičně výborném obědě – nudličkové polévce a rizotu se většina věnovala dotváření čarodějnických oblečků, výrobě klobouků, pavouků a netopýrů. Mikulášek si užíval - spal nahatý se dvěma Kanafásky najednou. V přípravě na karneval nás navštívila kontrola z ministerstva školství, vyplnila papíry, tak doufáme, že bylo vše v pořádku.
Pak přišly čarodějnické úkoly. V plné parádě, kompletně našňořeni a namalováni jsme se nejprve fotili a pak jsme se přesunuli na velikou pavučinu, kterou hlídal velký vypasený pavouk. Anička Koláčná z něj měla děs i na dálku. Ostatní se do něj trefovali, honili se po pavučině a skákali jako brouci svážnici. Pak jsme v lanovém centru lovili pavouky a probíhali začarovaným lesem z PET flašek. Ačkoliv v dálce opakovaně s přestávkami hrozil hrom a některé děti se proto ihned chystaly odjet z tábora, vítr bouřku nakonec rozehnal. Před večeří jsme ochutnali jedlé lektvary, které děti vlastnoručně vyrobily a pokochali jsme se pohledem na ty nejedlé.
I dočkali jsme se nejen Večerníčku ve skvělém podání Marty a spol. - obydlující boudu budku nedaleko Pikárce, ale večer nás čekal i čarodějnický táborák s upálením kámošky čarodějnice, která odletěla do povětří na zbytcích plápolající lepenky. Po zpívání a dostatečném setmění se už objevila červená světýlka a děti absolvovaly stezku odvahy s profesionalitou zkušených harcovníků. Dokonce i ty menší téměř bez maminek. Dospělí pak vyli své písně a klábosili opět dlouho do noci. V polením (dnes opravdu) klidu zapsala Verča.

7.den VEČERNÍČKOVÝ – pátek 1. srpen 2008
„Pomóóóc, ukradli nám Večerníčka!“
Ráno začalo opět rozcvičkou, prý už ale poslední. Předcvičovala, tuším, Irča. Po poslední Kouzelné školce se děti dozvěděly nemilou zprávu: „Ukradli nám Večerníčka!“ Děti se rozdělily do skupinek, že ho půjdou postupně hledat do lesů. Pomoci jim měly barevné fáborky, kterými byla cesta za Večerníčkem označena. Na cestě čekaly na děti různé pohádkové večerníčkovské postavičky a spolu s nimi i úkoly.
První skupinkou byla:
Lucka+David+Ali+Ani (Lucka jako doprovod).
Druhou skupinku představovali:
Fili+Luki+Eliška+Honzík+Nikolka (v doprovodu Pavli).
Třetí skupinku tvořili:
Vítek+Radánek+Miki+Mojek (v doprovodu Verči).
Čtvrtá skupinka se skládala z:
Kuby+Terezky+Aničky+Toníka (v doprovodu Irči).
Já, Sharp a Matýsek jsme byli během cesty na stanovišti, ale jakmile prošla poslední skupinka, vyrazili jsme v podstatě jako pátá, poslední, skupinka.
Cesta za VEČERNÍČKEM:
1.zastavení – U Rumcajse, Manky a Cipíska
Loupežnickou rodinku představoval Sharp, já a Cipíska hrál Matýsek. Kromě velkého papírového Večerníčka našly děti i veliké obrázky – portréty Malé Čarodějnice, Rumcajse, Macha a Křemílka. Jejich úkolem bylo nalézt v lese v blízkosti obrazů všechny věci, které postavičkám chybí a správně určit a připevnit jejich atributy pomocí suchých zipů. Malé čarodějnici koště a havrana Abraxase, Rumcajsovi bambitku a žalud jako náboj, Machovi kouzelné sluchátko a brýle a Křemílkovi čepičku a barevnou šálu. Všem skupinkám se to podařilo a mimo tento úkol si museli všichni vyrobit papírovou večerníčkovskou čepici. Přitom dětem pomáhal řáholecký loupežník se svou ženou Mankou. Cipísek skládat čepici ještě neuměl, zato se zvládl pokakat…
2.zastavení – U Boba (či Bobka), králíka z klobouku, kterého hrála Zuzka. Připomínala sice spíše zrzavého zajíčka, ale to dětem určitě nevadilo. Děti se musely strefit několikrát umělými kindervajíčky do klobouku kouzelníka Pokustóna. Za splnění úkolu dostaly, stejně jako u předchozího stanoviště, 1 dílek do papírové skládačky. Jednalo se vlastně o černobílé puzzle z tenkého papíru.
3.zastavení – U princezny Míši (prý se jednalo o Šebestovou, tak se Míše omlouvám a ještě jednou: U Šebestové). Zde se jednalo především o občerstvovací stanici. K jídlu byla báječná rybičková pomazánka, kterou Míša každému ochotně mazala na krajíce chleba či rohlíky – co kdo chtěl. Ale přece jenom na 2 úkoly došlo. Sice se za ně nedávaly lístečky do puzzle, ale i tak to bylo prima. Cestou ke 3. stanovišti si mohli ti všímaví všimnout asi 12 kartiček – obrázků postaviček z večerníčků. Míša se pak na ně ptala, zda a kolika si všimli. A kromě toho si každý mohl vyzkoušet proskočit či prolézt kalhotami jako Jája a Pája. Tyto gatě velikosti asi XXXXXXXXL se nám podařilo „vypítať od uja Piťuho zo Slovenska“.
4.zastavení – U Křemílka, kterého hrál Martin od Kuby a Terezky. Vochomůrka šel asi nasbírat borůvky na povidla.
V trávě byly roztroušeny vajíčka. Všechna byla čokoládová originál kindervejce a jen jedno z umělé hmoty. To umělé musel každý vynést do hnízda na stromě pomocí provazového žebříku. Když bylo vejce v hnízdě, Křemílek nenápadně zatáhl za provázek a díky Františkovu mechanismu se hnízdo překlopilo a vajíčko vypadlo zpátky na zem, aby opět putovalo do hnízda v rukou jiného vaječníka. Každý si směl jedno kindervajíčko sníst, dokonce i dospělí, což předpokládám všichni udělali.
5.zastavení – U včelky Máji
Pilnou medovou nosnici představovala Marta. Zdůrazňovala, že je vlastně kříženec včelky Máji a Kropáčkova angínového bacilu (jelikož měla pruhované kraťase, které měl Martin a Tomíno na sobě, když hráli bacily v Kropáčkově krku v Kouzelné školce).
Stejně jako na každém předchozím stanovišti, i zde děti nalezly velikého Večerníčka nakresleného na krabici, jak jede v autě. Vyřízlým otvorem se mohly strefovat šiškami přímo do díry.
Ale hlavní úkol na ně čekal na plachtě rozprostřené na zemi. Včelka Mája nabídla každému puzzle dle jejich věku. Skoro všechny skládačky byly, jak jinak, s postavičkami večerníčků. Pro nejmenší byly nachystány puzzle se 4 dílky).
Sharp a Martin se nadšeně pustili do skládání nejpočetnějšího puzzle, což včelka Mája komentovala slovy: „Ach, jo? Mě už je zima! Vám to bude trvat!...“ nebo tak nějak. Ale kluci byli kupodivu šikovní a rychlí…
6.zastavení – U víly Amálky
Víla Amálka v podání Věrky byla moc půvabná. Zde si všechny děti nalepily do svých deníků své puzzle tak, aby jim vznikl černobílý obrázek. V okolí krmelce byly roztroušeny černé pytle, na kterých byly připevněny barevné pohlednice s postavičkami z večerníčků. Každý si podle svého puzzle v deníku našel ten svůj pytel s pohlednicí. A v pytlích byly závěrečné poklady: každé dítě získalo díky splnění všech úkolů nádherný polštář. Autíčka, pejsci Dalmatinci, ryby, šneci, žirafa, jahůdka, beruška… Matýsek jako poslední dostal žábu. (Co jiného bychom mohli dostat, že?)
Vítek měl červené autíčko. Začal s Medkovýma směnit, ale nakonec si prý vše rozmyslel a zůstal u autíčka, což Radánek oplakal. Dostal pejska – Dalmatina, ale moc chtěl autíčko. No, jo! Do dětských dušiček a srdcí nevidíme, takže je někdy těžké odhadnout, co by si každé dítě přálo. Navíc, když se dětská přání tak často mění!
Když jsme dorazili (všichni – i Šebestová, Křemílek, Mája a Amálka – a dokonce Vendula se psem Julčou), fotili jsme hromadně děti s polštáři. Po obědě následoval polední klid a po něm Sharp všechny zval na svou hru s Večerníčkem – opičí dráhu z večerníčkovské znělky. Každý si jeho roli vyzkoušel: vylézt po „schodech“ – po žebříku s papírovou čepicí a říct „Dobrý večer, děti“, dále se houpáním na dřevěném houpacím koni „dohoupat“ pod branku, posléze chvíli řídit „autíčko“, z autíčka přejít na jízdu s kolečkem. Místo akrobatické jízdy stačilo projet pěšky s kolečkem slalom.
Během poledního klidu připravil Martin v lese za stany další vítané rozšíření „lanového centra“. Jelikož chodí celá rodina Šustrova trénovat horolezectví na umělé stěny, měli s sebou lana, jištění a další věci. Děcka po jednom lozily po lanovém žebříku na vysoký smrk a pak sjížděly zajištěné na laně po stromě dolů jako spidermanové. Navečer rozdaly všem Věrka s Irčou pamětní listy a nádherné velké obrázky z večerníčků. Než jsme se nadáli, byl tu večer a s ním táborový oheň a před tím ještě poslední Františkova stezka odvahy. Rodiče postupně ukládali děti do spacáků. To si užívala hlavně Pavla, které přijel manžílek Filip starší. Takže po týdenní péči o děti přenechala s radostí uspávání dětí tatínkovi a šla si užívat k ohni. Já si také užívala, ale vytahování klíšťat Vítkovi z různých částí jeho těla. Vítek to nevydržel a usnul u těchto „operací“ nahatý na spacáku. (Zbytek klíšťat jsem „dolovila“ ještě doma druhý den, a to u obou kluků). Konečně jsem se pak odštrachala k ohni, a když začal Sharp hrát staré písničky z táborů Bobřích stop, dokonce jsem si s radostí i zazpívala (Malý velký muž, Modlitba, Rychlé šípy, Bubny…) Zapsala Žabka.

8.den UKLÍZECÍ A LOUČÍCÍ - pátek 2. srpen 2008
Psala jsem první den, píšu i poslední. Tyto dny jsou takové zvláštní. Mnoho se neděje. První den se všichni seznamují, poslední loučí. Je nám líto opustit tábořiště, bylo tu většinou moc fajn, ale zároveň snad každému zní podvědomě známé přísloví „všude dobře, doma nejlépe“. Těšíme se na teplou sprchu či vanu, domácí známé prostředí a atmosféru, už méně pak (hlavně maminky) na pyramidu prádla, kterou je zapotřebí vyprat. Dopoledne se tedy všichni věnovali balení svých věcí, dávali se dohromady hračky svých dětí a uklízely se stany, kuchyně, hangár … prostě vše, aby mohlo sloužit zase dalšímu táboru. Po nás ten den začínala Jitka, nyní už Trpělková, s Vendulou, Humem a dalšími dospěláky i dětmi. Postupně jsem se všichni rozloučili a odjeli do svých domovů s přáním brzkého setkání. Domlouvalo se pečení zbylých špekáčků na louce mezi Pršticemi a Radosticemi či někde tak. Tak ahoj, náš milý tábore, ahoj táborníci, snad se brzy setkáme. Zapsala Žabka od Sharp, Vítka-Pulce a Matěje-Kaholky.

Do Ďolíku na dřevo

2008-07-02T04:20:00.000-07:00

Sobotní slunce vesele se ráno 21.6.smálo,
pár nadšených táborníků do lesa se chystalo.
V Lysicích sraz v 9 hodin jsme měli,
někteří však včas nepřijeli.
Jen dvě brněnská auta do Ďolíku dorazila,
skupina (Sharp, Pulec, Franta, Irča, Toník a Anička)
na dřevo vyrazila.
Vyhlédli si pěkné stromy,
že na týpiovky se prý hodí.
Řezali a sekali, třísky kolem létaly,
natahali dřeva hromadu, měli dobrou náladu.
Další strom ufiknout chlapi chtěli,
když v tom na kousky části pily se rozletěly.
Irča s Aničkou jen tak v lese bloumaly,
až Toma, Věrku, Aničku i Alenku náhle potkaly.
Tak nás najednou bylo víc,
z práce však neudělali už skoro nic.
Na krásném místě jsme spočinuli,
všechno jsme řádně prozkoumali.
V jezírku si někteří zaplavali,
plavky k tomu ani nepotřebovali.
Oheň jsme tam také měli
maso a sýr opékali.
Sharp a Pulec domů jet museli,
to aby narozeniny s babičkou slavili.
Navečer do aut sedli,
večeři už v Crhově společně jedli.
Až do neděle bezva se tam měli,
zas bychom na takovou akci jeli.

Apalucha 2008

2008-06-22T14:18:00.000-07:00

6.-8.6. Na Apaluchu mohou jen muži a děti, jednalo se tedy o velmi odvážnou a dobrodružnou akci... Zůčastnilo se 10 dětí a 7 tatínků. Bydlelo se pod stany v těsné blízkosti Westernového městečka v Boskovicích. František připravil spoustu soutěží o ceny, program byl opravdu pestrý. Viz. fotogalerie. Podle všech dostupných zpráv si to i ženy užily.

Desáté narozeniny Rozmarýnku

2008-05-31T12:56:00.000-07:00

Tato akce byla velmi příjemná - hráli jsme hry o dobroty, tvořili keramické výtvory, pekli z těsta v zahradní peci, vyráběli skládanku z ubrousku, koukali na divadýlko, nasmáli se s klauny, poslouchali prima muziku a hlavně se zapotili v jundrovském lesním terénu při závodě.
Ale byli jsme i zklamáni - závod začal o 1 a 3/4hod později, takže Anička usnula 150 metrů po startu, Tonda s Františkem nevyhráli závod i když byli nejrychlejší, neochutnali jsme speciální dort, na který se pozapomnělo, odpoledne začalo pršet a hlavně přišlo málo táborníků. (Irča)

Den Země

2008-04-29T14:14:00.001-07:00

19.4. se v Ořechově stejně jako všude jinde slavil Den Země! Tuto akci spolupořádala aktivní tábornice Jana. Vstupenkou na akci bylo 5kg papíru, 10 PET lahví či 10kč. Na hřišti za Základní školou probíhaly soutěže související s ekologií, tříděním odpadu i poslepu, vodou, rostlinami a zvířaty. Z vršků od lahví jsme skládali pěkné obrazy:) Byla tu i výstava prací žáků. Medaile byla z materiálu recyklovatelného - z perníku - tedy hned snězena. Všichni ale očekávali módní recyklopřehlídku! Počasí ale nepřálo, tak se přehlídka přesouvá do tělocvičny ZŠ. Bezva táborníci z Kr. Pole, že jste přijeli zrovna sem, protože tady si hostů odjinud vážíme a máme je v úctě! Žabka byla zvolena do poroty, která měla hodnotit kostýmy z recyklomateriálů. A bylo se na co dívat! Ano táborníci, přišli jste o hodně!!!! Ale když nevíte jaká je poslední recyklomóda, tak koukněte pro inspiraci sem. Klobouky z plat od vajec, šaty z igelitů, papírové doplňky...

Výprava na Babí lom 13.4.

2008-04-25T11:23:00.000-07:00

Na sraz do Kr. Pole v 10:30hod přišlo spoustu známých táborníků z Brna a Ořechova a jejich kamarádů. Autobus byl díky nám přetížený a v lesích za Soběšicemi to vypadalo, že se asi nerozjede. Naštěstí ano, protože změna trasy pochodu by znamenala, že bychom se nepotkali s Verčou, Ráďou a Mikym, kteří na nás čekali ve Vranově. Chůvička doma hlídá Mojka, tak na ni všichni myslíme :-) Vyrážíme po červené turistické. Při "seznamovací" makové buchtě jsme si mohli i dvakrát přidat a to díky těm, co raději maso. Dozvěděli jsme se o výskytu Yettiho a že je nutné se před ním ukrýt v lese, což se nám pak velmi hodilo. Další soutěž v hledání plyšáka, co do lesa nepatří byla důvodem k další přestávce na kládách a druhým kolem v ochutnávání další buchty. Obdivovali jsme přírodní krásy, jarní rostlinky a pářící se žáby. Cesta z Vranova vede kolem tzv. Lelkovadla, stačí vejít do pasti a jste odlelkovaní (na fotce vpravo "odlelkování Aničky"). Tady proběhly soutěže v přetahování, podlézání a přeskakování lana. Lanový výtah nás vytáhl téměř na hřeben, kde už na nás čekala sladká odměna. Cesta po hřebeni byla dobrodružná a to všechny a hlavně děti náramě bavilo. Při lezení po čtyřech si někteří možná všimli i kamene slepence, ze kterého byly skály utvořeny. Všichni ve zdraví se pak setkáme u rozhledny. Zdoláme poslední stoupání a rozhlížíme se do dáli, nahoře je trochu chladno. Pod rozhednou dostali všichni diplom za úspěšné zdolání Babího lomu. Jsme rádi, že jsme sem došli, protože už víme, že na Babím lomu straší pán, co umí úžasně velké bubliny. Po výměně receptu na bublifuk jsme se vydali do Lelekovic. Cestou byli šetrně ošetřeni zranění a ošetřovatelé medicínou nešetřili. v Lelekovicích se táborníci rozptýlili všemi směry. Těšíme se na další povedené výpravy s táborníky. :) Soutěžení v podlézání, přetahování a přeskakování lana.

Kuličkiáda

2008-04-16T05:49:00.000-07:00

"Ať jsi velký nebo maličký,
přijď si cvrnkat kuličky."

6. 4. jsme se vydali podpořit jarní akci v Ořechově nazvanou Kuličkiáda. Tuto akci pořádalo Mateřské centrum Sluníčko a mezi pořadately bylo, nám, plno známých ořechovských lidiček - Věrka, Jana, Bára, kolem se mihla i Lucka s kolem. Při vstupu jsme obdrželi kartičku se jménem a desítkou bílých kuliček, které nám byly po splnění úkolu vybarveny. Cestou jsme zjistili, že úkolů je méně než kuliček na papírku, ale Barča nám tajně vybarvila 2 kuličky:-)), abychom nepřišli o vítěznou odměnu.:-) A včem, že jsme to zápolili? Překvapivě se všechny úkoly týkaly různě velkých koulí a kuliček. Skládali jsme kuličky do mozaiky, tvořili si kuličky z hlíny, tzv. hliněnky, kutáleli hopíky po dřevěném hadu, taky krmili šaška velkými červenými kuličkami, posílali golfové míčky do tunýlku, či shazovali kuželky, probíhali slalom s kouličkou na lžičce, či tlačili velkou kulu před sebou do kopce jako broučci "hovniválové". Po splnění všech úkolů jsme si doběhli pro diplom, sladkou odměnu a k tomu jsme dostali nového hopíka na trénovaní, aby jsme byli příští rok v disciplinách ještě lepší a šikovnější. Pak si tábornické dětičky cvrnkaly kuličky do důlku. Někteří odvážlivci se odebrali vyzkoušet pěnivé moky do místní hospůdky a přitom kuli plány nad táborovým jídelníčkem. Ostatní zmrzlíci se odebrali na čaj a buchty. Věrka nám nabídla to nejlepší co doma měla, proto není divu, že se brzy nad šampaňským čajem trhaným ve 2000 metrech nad mořem rozvinula celkem vášnivá diskuze na téma nadcházejících akcí a hlavně tábora. Docela jsme se při plánování hodně pobavili a nasmáli. Někteří z nás už mají přidělé úkoly a pečlivě se na ně připravují. Martin shání pentličky a hrníčky, čímž se plně a svědomitě připravuje na roli táborového vodníka. Ahoj na příští akci.

Jezírko 5.4.

2008-04-09T11:51:00.000-07:00

Lesní škola Jezírko je pracoviště Lipky v lesích nedaleko Soběšic. Už při jízdě přeplněným autobusem jsme tušili, že tato akce bude asi "hekťák" se spoustou lidí. Z táborníků se zůčastnili Ani a Ali, Věra, Tom, Tonda a Anička, Irča, Žabka, Pulec a Matýsek. Divadelní vystoupení vědce Aquaria bylo šíleně famózní a také poučné. Někteří viděli i pokusy o vodě, přičemž prý i pětikoruna v kapalině ponořená zůstala po vytažení suchá:-)? Následovaly dílny - děti i dospělí, si mohly například uplést krásné sluníčko z proutí, vyrobit vážku z lýka, barevné blahopřání či postavičky z vizovického pečiva. Zároveň probíhaly pod ořechem soutěže pro děti, ale my jsme v té době prolézalimraveništěm donekonečna víc jak hodinu, což bylo lepší než všechno ostatní. Fakt skvělé, pro dospěláky, kteří neprolezli jsme pořídili fotky viz. fotogalerie. Prohlédli jsme si ještě expozice flóry a fauny a navštívili noční les. Po vyrábění následovala vycházka "Za otevíráním studánek" se zastávkami s výkladem u potůčku, u hráze a u studánky. U hráze se jeden chlapeček nedobrovolně vykoupal. Z vycházky jsme pak jako hladoví vlci zamířili na oběd. Zelňačka se stává pomalu tradicí na našich akcích:-) Poté si mohli zájemci prohlédnout extenzivní ovocný sad s odborným výkladem, praktickými ukázkami řezu a výsadbou mladých stromků. Přednášku o roubování vám poskytne Tom a prý ode dneška budou naroubovány všechny stromy podél cest do Ořechova. My ostatní jsme totiž s dětmi opékali hady z těsta, což byla fakt skvělá akce, která zachránila situaci celého hekťáku. Mnozí si byli přidat a opékali a opékali sladké a slané těsto a přitom se zpívalo... Někteří si zaseli i bylinky, ale všechno se stihnout nedalo, tak jsme si ještě odnesli 1kg vizovického těsta jako výslužku.

Jarní otvírání studánek 29.3.

2008-04-02T12:22:00.000-07:00

Tak je tu JARO. Na brněnskou přehradu ho přišli přivítat nejen členové Klubu maminek z Jundrova, hromada běžců z celého Brna ale i Táborníci z Pikárce. Někteří sice dali přednost pochodování někde v Krasu, jiní vysazovali jedličky u Soběšic a ostatní byli kdovíkde. Ale my (Anička, Tonda, Ali a Ani, Irča, František, Věra) jsme si to teda na přehradě patřičně užili. Nejdříve jsme vajíčkem sestřelovali zajíce a pak si v terénu našli dobrého čokoládového zajíčka ke snězení. Cesta z Rakovce na Přístaviště byla velmi krátká, zato nabita hrami. Na prolízačkách, houpačkách a na pískovém hřišti s kuličkami i bez nich jsme zažili plno legrace. Ještě jsme vysadili jednu jedličku a prohlédli obří kolo a byl čas na oběd. A to už jsme ani nestihli vyrobit ptáčky z proutí, vyzkoušet švihadla a vyčistit studánku. Rozloučili jsme se se všemi třiceti účastníky a hrnuli si to do restaurace na něco dobrého. Skončili jsme až v Jundrově, protože ve třech vytipovaných hospůdkách bylo plno. Poslední tečka za touto vydařenou akcí byla zmrzlina. Ahoj v sobotu na Jezírku. A přijďte i Vy ostatní ať o další srandu nepřijdete!

Velikonoční tvoření v Silůvkách

2008-03-27T03:28:00.000-07:00

Hody, hody, doprovody... Tak co Táborníci, kdopak z vás umí uplést pomlázku? My co jsme byli 22.3. na Bílou sobotu na schůzce v Silůvkách už to umíme určitě :) Zatímco holky barvily v klubovně vajíčka, kluci pletli pomlázky venku. Netradiční techniku zdobení vajíček ubrouskovou technikou jsme vylepšili sušením vajíček nad kamny, pro velký úspěch doporučujeme! Vyrábění bylo super, vše probíhalo v pohodové a kamarádské atmosféře, Silůvečtí jsou moc príma. Pomlázku si nakonec upletli úplně všichni, v přechodném roce prý tradice mrskání přechází na holky, tak co kdyby to byla pravda, kluci těšte se!

Sněhurka a trpaslík

2008-03-25T12:54:00.000-07:00

I kůň kouká na to odhalení.

Dotaz na SILVESTROVÁNÍ

2008-03-18T02:10:00.000-07:00

Milý táborníci, sněhulák se sice loučí, ale Zuzka má takový nápad, že bychom uspořádali pro zájemce společného Silvestra 2008/09 na nějaké chatě nejspíš na Vysočině. Vyjádřete se k tomu prosím v komentářích, zda byste měli zájem a kam by to třeba mělo být, případně tipy a jak byste si to představolali Vy. Ubytování na tento termín je třeba zajistit hodně dopředu. Počítejte, že by to nebylo samozřejmě jen na Silvestra, ale i nějaké dny okolo.

Pozor!!! Příští úterý 25.3. ve 21 hodin odhalení Sněhurky a trpaslíka!

HÁDANKA

2008-02-27T12:00:00.000-08:00

Hádejte komu z táborníků patří tohle mimi a kdo s námi na tábor letos určitě nepojede?

Odpovědi pište do komentářů.

Bláznivý únor

2008-02-27T01:11:00.000-08:00

Zdánlivě mrtvá sezóna bez akcí? Kdepak, všichni správní táborníci vyrábějí masky na karneval či masopustní průvod v jejich bydlištích. Určitě i u vás byl karneval táborníci:-) Poslali jste nám fotky jak vám to letos slušelo.
Jednou v roce, většinou v únoru nebo v březnu, začnou lidé tropit spoustu bláznivě veselých věcí - o masopustu. Říká se mu také karneval a přichází těsně před postní dobou. Všechno je najednou naruby! Lidé třeba chodí převlečeni za někoho úplně jiného. V ulicích můžeš potkat postavy ze snů a pohádek: všelijaká strašidla, zvířata, i celé maškarní průvody. Hraje muzika, lidé zpívají a žertují. V dávných dobách dokonce vládl na trůnu místo krále největší chuďas a král nosil šaty žebráka. Zkrátka, jako by starý běh života skončil, čas se zastavil a všechny nejnemožnější věci byly na chvilku možné. O půlnoci však muzika utichne a masky se sundají, hra končí. Všichni se vrátí na své skutečné místo v životě. Brzy začne něco nového - postní doba.
Také v Ořechově můžeme být pyšní na to, že pomáháme zachovat jednu z nejstarších tradic lidstva. Jak to u nás probíhalo můžete brzy zhlédnout tady a zde uvidíte a časem i uslyšíte pochovávání basy.

Táborníci na Zimní stopě

2008-01-06T12:54:00.000-08:00

5.1. byla Zimní stopa v Silůvkách. Je to fakt dobrý závod v běhu poněkud drsnějším terénem. Na trase z fáborků byly nejrůznější zálesácké úkoly - poznat vycpané ptáky nebylo jednoduché (zvláště brkoslava či motáka jsme viděli poprvé), uříznout polínko se zavřenýma očima, protože na nás šel zrovna kouř no nic moc, ale zaseknout sekeru, složit čtverec, strefit se kruhem na kolík, šplhat po žebříku, naučit se citát a jízdu na saních zvládli všichni perfektně. Táborníci obsadili hned 7 z 12 míst. Závodily i 2 kočárky. Do cíle pak dorazili všichni psi, děti i dospělí. Čaj, tatranku a diplom dostal úplně každý a první 3 z každé kategorie vystoupali na stupně vítězů a mohli si vybrat cenu. Výsledky závodu si můžete prohlédnout zde. Všichni byli spokojeni, protože není důležité vyhrát, ale.....Zúčastnění táborníci se odebrali k táborníkům do Ořechova na zelňačku. Byl toho kotel, tak si mnozí dali i 2x. Jana měla úspěch s pečeným čajem, ale do večera se snědly všechny buchty, cukroví, sušená jablka i tousty. Fotky ze závodu si můžete prohlédnout tady.

Závod koní v Jundrově

2007-12-25T03:05:00.001-08:00

Jundrov je v Brně, ale to nebránilo ani těm nejvzdálenějším přespolním táborníkům z Ořechova, aby se závodů zúčastnili. Sraz byl 3.listopadu u hájenky Jundrovského lesa. Už nás tam vítala Irča a spol. a taky kozy a ovce. Až dorazili ostatní, mohli jsme s čísly na hrudi vyrazit na "Malou jundrovskou". Koně na tyči jsme si vyrobili z ponožky už na táboře, tak s námi projeli kus světa, ale byli tu i koníci látkoví, papíroví a různí. Jména všech koní si nepamatujeme, ale Voran i Katka tam byli určitě! Trasa vedla lesem, kde probíhaly nejrůznější hry a drobné závody s koníky i s rodiči. Závodili jsme z kopce i do kopce, poslepu i po lanové dráze. Za každou soutěž dostali koníci nějakou pochutinu. Občerstvení byl plný batoh a bylo to opravdu pochutnání a nejlepší byly buchty s kokosovými koníky na závěr závodu. Na hřišti Holedná proběhly poslední hry a všichni jsme si odnesli taky diplom s vystřihovánkou koně. PS: Oběd u Irči doma byl móóóc dobrý:-)

Jarmark v Ořechově

2007-12-25T03:04:00.000-08:00

Někteří táborníci, ti co nejsou zdejší, přijeli 30.9. na Svatováclavský jarmark do Ořechova. Mohli si tu vyrobit spoustu pěkných výrobků a vyzkoušet nejrůznější výtvarné techniky, bylo tu na 10 dílniček. Každý si odnesl výrobků, co unesl - bubínky, šátky, ořechová zvířátka, ozdoby z korálků, lucerničky, kšiltovky a další věci z papíru, perníčky, kachle atd. Bylo toho fakt hodně. Za odměnu jsme si mohli zahrát na pravý indiánský buben. Bylo i divadlo z dob dávno minulých. Známý táborový herec, klaun a král sehrál jednu z hlavních rolí, a tak jsme se konečně dozvěděli, jak to bylo s Popelčinými nevlastními sestrami. Ti mladší se pak utkali v rytířských soubojích a byli pasováni na rytíře. Herec Jiřík opět nezklamal! Přijelo vás mnoho, což nás v Ořechově opravdu moc potěšilo. Jo a víte, že Šťastní jsou od 8.10. šťastní, že mají Adámka, tak ať je zdravý a hodně moc šťastný!

Táborníci na výstavě

2007-12-25T02:49:00.000-08:00

29.8. jsou prázdniny už u konce, ale my jsme si je chtěli společně ještě užít! Vyrážíme tedy na výstavu k 100. letům od narození Jaroslava Foglara v Ditrichsteinském paláci na Zelňáku. Na výstavě toho bylo k vidění mnoho. Tolik ježků pohromadě jsme ještě neviděli! Stínadla byly hustý a originál obrazy Pavla Čecha taky super! Ovšem dětem se nejvíc líbila herna s úkoly a tábornickými dovednostmi. Někteří soutěžili, ale ti nejmenší obsadili stan a se signalizační baterkou se v něm zavírali, to byla paráda! Velkou zábavou bylo i stavění pagody a pyramidy z dřevěných polínek. Někteří dokázali i vyjmout ježka z klece. Byli jsme i na výstavě večerníčků. Jé, tam toho bylo na vidění a hraní! Vysíláme v televizi, zjistili jsme, jak se večerníčky tvoří a malují. No bylo to na zážitky fakt nabitý!

2007-12-18T10:13:00.000-08:00

klikni na knihu...

Pikárec 2007

2007-12-16T09:38:00.000-08:00

22.-27. července jsme byli na táboře u obce Pikárec v krásném a malebném prostředí Vysočiny. Někteří jsme se znali už z výpravy do Jundrova. Dali jsme tak dohromady partu prima nadšených lidí. Tábor byl určený pro malé děti a jejich rodiče. Program byl velmi zábavný, bylo připraveno spoustu her a soutěží na motivy známých pohádek. Spali jsme v indiánských stanech. Bylo pěkné počasí. Každé ráno bylo i pohádkové divadlo a večer večerníček. Bavili se i dospělí...

něco málo vybráno z táborové kroniky:
1.den - neděle - již od 15 hodin se začali sjíždět na tábořiště první táborníci. A už jsme tady... Ó jé - těch "tee-pee" je nějak málo... Jak se do nich naskládáme? Všichni vypadají nadšeně a zasvěceně a dokonce staví další tee-pee. Nakonec jsme obsadili jedno "ořechovské tee-pee" a světe div se, nakonec jsme se tam i vešli. Bylo nás tam 10. Pánské osazenstvo se ujalo úkolu vykopat latrínu, výsledek předčil mé očekávání. Na každém dni je vždy něco dobrého...tak za dnešek - poznali jsme spoustu sympatických lidiček a jejich dětí a ta ochutnávka buchet - mňam, mňam. Do kroniky vepsala Jana

2.den - pondělí- "Cink cink vstávejte kočičky a kocourci cink cink" vyvolával Tomáš v půl osmé na celý tábor. Zuzka s Terezkou a Kubou připravili rozcvičku. Trošku se všichni proskočili a na snídani si pospíšili. Jogurt a domácí buchty byly výborný. Pak s nadšením velcí i malí sledovali divadlo v podání Tomáše. Pohádka O Popelce má určitě mnoho verzí, ale zahraná Tomem je k popukání. Popelka tříditelka odpadu, princ střevíček sotva unese a drobné výchovné vsuvky byly fakt bezva. Po vzoru pohádky pak děti plnily úkoly. Po svačině jsme vyrazili jako Popelka na ples. Cestou lesem jehličnatým jsme našli spoustu vlašských ořechů - to ale nikoho nepřekvapilo - největší šťouralové však chtěli vědět, proč je na některých lepidlo. Jak se tam dostaly malé šatičky byla záhada. Ještě větší byla, že jsme skutečně našli velkou díru v zemi - zbytky dávného hradu. V táboře jsme se pustili do malování vlastních triček i kapsiček. Nudlová polévka a bramborový guláš byl fajn, ale příliš mnoho. Vlastníma rukama jsme vytvořili táborovou vlaku. Odpolední vyjížďka na všech pěti lodích a vodácká výuka od odborníka byla náramná. Až se všichni dostatečně vyřádili na vodě, sešli jsme se na hřišti. Snažili jsme se stejně jako princ najít podle boty správnou princeznu. Našli jsme i klíč od pohádky. V poledne snad nikomu nechutnalo nebo co? Polívky a guláše zbylo skoro do konce týdne. Ale když jídlo ohřál k večeři František, někteří šli i 2x. Fakt to nechápu! Nachystali jsme oheň a pozvali krále Země pohádek, aby mu Jirka klíč předal. Dostali jsme zpěvníčky a Sharp vyprávěl O kůzlátkách. Až jsme se dost vyzpívali a s králem dokonce zatancovali UMBABAUM, šli jsme spát. Dnešek byl fakticky fantasticky famózní. Do kroniky vepsala Irča.

3.den - úterý - Dnešek byl ve znamení pohádky O perníkové chaloupce. Hned po snídani si nedočkavé děti zasedly do "divadelních lavic". Tomíno začal vyprávět a hrát loutkové divadlo o Mařence a Jeníčkovi, zlé ježibabě a ježidědkovi a o slaďounké perníkové chaloupce. Poté vyrazily děti do lesa sbírat jahůdky, maliny a ostružiny. Jeníčkové a Mařenky pilně sbíraly a shromažďovaly lesní plody, když se najednou setmělo a nebylo nic vidět. Kdo chtěl, mohl se zavázanýma očima projít trasu podle natažených provazů. Mařenky požádaly Jeníčky, aby vylezli na strom, zda-li neuvidí nějaké světýlko. Uviděli, a tak Mařenky neodolaly, vylezly na žebřík také a pak se všichni vydali za světýlkem. A tu se před jejich zraky zjevila chaloupka jako malovaná a na ní sladké perníčky. Náhle vylezla z chaloupky ježibaba, dokonce i se svou sestrou, která přijela na návštěvu vyměnit si recepty na perníčky a z druhé strany se vyřítil ježidědek. Vítek nepoznajíc svého tatínka začal vřeštět, i jiným se dařilo podobně. Když děti snědly chaloupku až na zdivo a strčily ježibabu do pece, vydali jsme se na oběd. Po poledním klidu jsme malovali zvířátka z těsta, které jsme nalezli u perníkové chaloupky. Na řadu přišly i malované taštičky na krk, na které jsme tiskli obrázky tee-pee se zapadajícím sluníčkem. Vypadalo to moc hezky. Navečer se hledal klíč a našel se na sloupku u kuchyně. A tak mohl být klíč předán králi pohádek. Sharp povykládal pomocí velkých obrázků večerníček "Jak šlo vejce na vandr".
Večer, když už se začalo nad táborem stmívat, uviděli jsme na kraji lesa kousek od táborového kruhu červené světýlko a za ním další a pak další. Že by nějaká stezka? Není to cesta k vytouženému pokladu? Jdeme po těch světýlkách hloub a hloub do lesa. V jakési rokli stezka končí. Hurá jsme tady, hledáme snad poklad? Objevili jsme cedulku s nápisem: POKLAD BUDE PŘÍŠTĚ. KRÁL. Zklamaní jsme nebyli, pokladem pro nás byly nalezené obrázkové kartičky. Do kroniky vepsala Žabka.

4.den - středa - "Dobré ráno kočičky a kocourci, vstávejte, je krásný nový den." Opět se po ránu ozval hlas, který se nás snažil vyhnat z teplých spacáků. Ovšem první vystrčení nosů ze stanů nás vrhlo zpět k teplým místům a rychle jsme oblékali všechny teplé svetry, bundy a čepice. Za plátnem tee-pee byl ledový den a studený vítr. Teple oblečeni jsme vyšli na hřiště, kde už probíhala rozcvička, kterou vedla Žabka. Nejpovedenější z rozcvičky byla hra s kartičkami, na kterých byla natištěna razítková zvířátka. Po hře se všichni vrhli na vánočku s máslem a marmeládou a bílou kávou. Vánočka rychle zmizela a tak jsme si vyčistili zuby a čekali na ranní pohádkové divadýlko. Dnes to bylo o Sněhurce a sedmi trpaslících. S těžkým úkolem nedostatku loutek na trpaslíky se vypravěč Tomáš vyrovnal naprosto lehce a u pohádky se opět všichni smáli a nechybělo i konečné poučení - NIC SI NEBRAT OD CIZÍCH LIDÍ. A po pohádce nastal den, který byl téměř celý ve znamení závodů. První závod vyhlásil Tom a děti měly sepsat jména všech sedmi trpaslíků. Některá jména byla vyloženě trpasličí - např. Paleček, Ukazováček, Prostředníček, Prsteníček, Malíček, Ručička a Nožička:-) Ostatní se spíše drželi klasických trpasličích jmen, ovšem málokomu se podařilo správně napsat všech sedm.Během vymýšlení jmen, byla vyhlášena další soutěž. Děti se rozdělily do družstev a skládaly obrovské puzzle se Sněhurkou v kouzelném zrcadle. Poté odešly děti a tatínci do lesa, kde se věnovaly stavbě trpasličích domečků a maminky se zatím pustily do přípravy oběda. Domečky byly úžasné. Za zmínku stojí výčep u Koláčných-Poláků či hřbitov, kde neležel žádný z trpaslíků, protože ti byli jak známo nesmrtelní. V táboře jsme se pak pustili do výroby lucerniček a lampiónků na večer.Po dobrém obědě následoval takzvaný polední klid, tedy spíše neklid. Rodiče polehávali ve stanech, zatímco děti se snažily řádit. Kde se jen v nich ta energie bere? Po poledním neklidu se všichni sešli kolem táborového ohniště v očekávání další soutěže, jaké však bylo překvapení, když místo vysvětlování pravidel začal Tomíno hrát "Štěstí, zdraví" a přálo se Kubovi k svátku. Kuba dostal speciální lízátko a velký tyčinkovník, ověšený müsli tyčinkami, které by ani nikdy nemohl všechny sníst, a proto se podělil a ostatními. Tak a konečně se mohlo začít s vysvětlováním pravidel k velké trpasličí olympiádě. Každý tým dostal čtvrtku papíru, zapsal si čas startu a vyrazil na trasu vyznačenou výraznými fialovými fáborky či táborky:-)Po trase se plnilo plno úkolů jako třeba: jízda na vozíku, lyžování,hod do dálky, nabírání vody do ešusu, aniž by se pohnulo ešusem, poznávání přírodnin, lanová dráha, sbírání sirek či hašení lesního požáru - prostě vše, co potřebuje umět správný trpaslík proto, aby přežil. Za zvládnutý úkol jsme si dali razítko na papír.
Večerní pohádka byla tentokrát O zvířátkách a loupežnících. A pak se rozdělovaly medaile a diplomy, naštěstí vyhráli všichni a všichni byli spokojení. Po setmění se sešli malí trpaslíčci s rozsvícenými lucerničkami a vyšli na tajemnou cestu značenou blikajícími světýlky. Prošli jsme kolem domečků, které již byli obydlené, protože v každém domečku svítilo světýlko. V dálce však děti uviděly velké bílé světlo a uslyšely naříkat slabý hlásek, který sílil, čím víc se přibližovaly. A pak uviděly za chaloupkou ležet mrtvou Sněhurku a u ní plakal trpaslík (podle vzrůstu nejspíš Šmudla). Děti všechny ztichly a byly smutné, ale nikdo nechtěl Sněhurku políbit a probrat ji z věčného spánku, až se nakonec odvážil nejmladší princ Matýsek a Sněhurku políbil a probudil. Poté se již všichni uklidněni tím, že vše dobře dopadlo, odebrali do svých postýlek a spali tvrdým spánkem až do rána. Do kroniky napsala Zuzka.

5.den - čtvrtek - Svatá Anna - chladno zrána. Ráno bylo opravdu chladné, ale ještě chladnější byla noc, všem nám byla opravdu zima. Ale o to teplejší, ba dokonce horký, byl pak den. Po rozcvičce a samozřejmě nezbytném vyčištění zubů následovalo divadlo O Zlatovlásce - již však nebylo loutkové, nýbrž hrané.
Hned na začátku se rozdělily role: Král - Renča, v hlavní roli Jiříka - Jirka, mravenci - Radánek, krkavci - Kuba a maminka, rybáři - Miky, Ondra, babička - Žabka, princezny - Anička, Alenka, Terezka, Zlatovláska - Štěpánka. Jirka se skvěle vžil do role a chvátajíc na koni kolem teepee splnil všechny úkoly, přišel o hlavu, byl zachráněn a vysvobodil Zlatovlásku a ze 4 princezen si vybral tu pravou ženu. Jirka by si určitě zasloužil ocenění za vynikající výkon v hlavní roli. Všichni pak dostali papír a museli z něj vytrhat co nejdelšího hada. Nejdelší byla Anakonda a nejmenší asi brejlovec, protože měl 2 oči. Poté následovalo rozdělení do 3 skupin a plnění úkolů: záchrana mravenečků, záchrana krkavců, kteří vypadli z hnízda, vylovit zlatou rybku z bazénu - vylovit tu zlatou bylo nejtěžší. Nutno říci, že všichni plnili úkoly s vervou a poctivě. Následovalo vyrábění koní! To byl opravdu zážitek, každý bude mít vlastního oře a bude moci na něm jezdit! Všestranná Irena řídila vyrábění koní i kuchyni. Maminky, dívky a švadlenka Sharp šili a zhotovili opravdu krásné koníky. Průběžně se ztrácely a nacházely různé uši a hřívy. Na oběd bylo rizoto a okurkový salát. Následoval polední klid. Po několika marných pokusech z předchozích dnů o uspání dětí, si šli lehnout rodiče, zatímco děti cválaly na koních po táboře a jeho okolí. Po táborovém neklidu jsme zaslechli zvonění zvonku, který nás svolával do táborového kruhu. Tomíno hrál písničku: Toník má narozeniny a Aničky mají svátek, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví. Všichni oslavenci dostali veliké kočičí lízátko v kytici z müsli tyčinek. Oslavenci se podělili s ostatními. Poté jsme se měli vydat na velkou cestu Za Zlatovláskou.
Dostali jsme na cestu jen pár jednoduchých pokynů - přes rybník nás převeze převozník a máme si vzít koně a máme sehnat mrtvou a živou vodu. Vše jsme si nachystali a čekali jsme, až nás převozník postupně převeze přes rybník na druhý břeh. Nad tím, že převozník patří do pohádky "Tři zlaté vlasy děda Vševěda", se nikdo naštěstí nepozastavoval. Vylodili jsme se na druhém břehu a rozloučili s převozníkem, pak jsme uviděli velikou šipku z klacků, která nám ukazovala cestu ke Zlatovlásce. Zlatovláska pokropila živou vodou naše koně a ti byli hnedle krásnější, pak děti navlékaly korálky na náhrdelník pro Zlatovlásku. Alenka se dala se Zlatovláskou do dlouhé konverzace, ptala se jí, kde má zámek a jestli přijde za ní do stanu a jestli Zlatovlásky jezdí na koni v šatech nebo v kraťasech a batikovaném tričku. Zlatovláska znala na vše odpověď. Nakonec chtěla Zlatovláska ještě prsten a pak byla opravdu krásná a ukázala nám cestu k pokladu. Poklad byl ukrytý za skálou ve žluté bedně. Přes devatero potoků, bažinu, kopřivový porost a hustý les jsme se dostali zpět do tábora.
Ještě následovalo hledání klíče od této pohádky. Našel ho Pulec. Večer byl táborák s Králem a slavnostní rozloučení se Šťasnými, ti dostali pamětní listy na tábor. Všichni jsme je šli vyprovodit k autu a zamávat na cestu. Byli jsme SMUTNÍ, že ŠŤASTNÍ odjíždějí. Pak jsme se šli podívat na západ slunce. Byli jsme tam tak dlouho, dokud slunce nezapadlo úplně, a přitom jsme zpívali písničky o slunci, ale i ty naše pohádkové z táborového zpěvníku. Bylo to krásné zakončení dne. Na večeři byla "voňavá kaše". Pak šli ti mladší spát a starší seděli u táborového ohně až do noci. Měsíc nádherně ozářil louku, hrálo se a povídalo dlouho, předlouho. Do kroniky napsala Věra.

Kronika se průběžně dopisuje...