22.-27. července jsme byli na táboře u obce Pikárec v krásném a malebném prostředí Vysočiny. Někteří jsme se znali už z výpravy do Jundrova. Dali jsme tak dohromady partu prima nadšených lidí. Tábor byl určený pro malé děti a jejich rodiče. Program byl velmi zábavný, bylo připraveno spoustu her a soutěží na motivy známých pohádek. Spali jsme v indiánských stanech. Bylo pěkné počasí. Každé ráno bylo i pohádkové divadlo a večer večerníček. Bavili se i dospělí...
něco málo vybráno z táborové kroniky:
1.den - neděle - již od 15 hodin se začali sjíždět na tábořiště první táborníci. A už jsme tady... Ó jé - těch "tee-pee" je nějak málo... Jak se do nich naskládáme? Všichni vypadají nadšeně a zasvěceně a dokonce staví další tee-pee. Nakonec jsme obsadili jedno "ořechovské tee-pee" a světe div se, nakonec jsme se tam i vešli. Bylo nás tam 10. Pánské osazenstvo se ujalo úkolu vykopat latrínu, výsledek předčil mé očekávání. Na každém dni je vždy něco dobrého...tak za dnešek - poznali jsme spoustu sympatických lidiček a jejich dětí a ta ochutnávka buchet - mňam, mňam. Do kroniky vepsala Jana
2.den - pondělí- "Cink cink vstávejte kočičky a kocourci cink cink" vyvolával Tomáš v půl osmé na celý tábor. Zuzka s Terezkou a Kubou připravili rozcvičku. Trošku se všichni proskočili a na snídani si pospíšili. Jogurt a domácí buchty byly výborný. Pak s nadšením velcí i malí sledovali divadlo v podání Tomáše. Pohádka O Popelce má určitě mnoho verzí, ale zahraná Tomem je k popukání. Popelka tříditelka odpadu, princ střevíček sotva unese a drobné výchovné vsuvky byly fakt bezva. Po vzoru pohádky pak děti plnily úkoly. Po svačině jsme vyrazili jako Popelka na ples. Cestou lesem jehličnatým jsme našli spoustu vlašských ořechů - to ale nikoho nepřekvapilo - největší šťouralové však chtěli vědět, proč je na některých lepidlo. Jak se tam dostaly malé šatičky byla záhada. Ještě větší byla, že jsme skutečně našli velkou díru v zemi - zbytky dávného hradu. V táboře jsme se pustili do malování vlastních triček i kapsiček. Nudlová polévka a bramborový guláš byl fajn, ale příliš mnoho. Vlastníma rukama jsme vytvořili táborovou vlaku. Odpolední vyjížďka na všech pěti lodích a vodácká výuka od odborníka byla náramná. Až se všichni dostatečně vyřádili na vodě, sešli jsme se na hřišti. Snažili jsme se stejně jako princ najít podle boty správnou princeznu. Našli jsme i klíč od pohádky. V poledne snad nikomu nechutnalo nebo co? Polívky a guláše zbylo skoro do konce týdne. Ale když jídlo ohřál k večeři František, někteří šli i 2x. Fakt to nechápu! Nachystali jsme oheň a pozvali krále Země pohádek, aby mu Jirka klíč předal. Dostali jsme zpěvníčky a Sharp vyprávěl O kůzlátkách. Až jsme se dost vyzpívali a s králem dokonce zatancovali UMBABAUM, šli jsme spát. Dnešek byl fakticky fantasticky famózní. Do kroniky vepsala Irča.
3.den - úterý - Dnešek byl ve znamení pohádky O perníkové chaloupce. Hned po snídani si nedočkavé děti zasedly do "divadelních lavic". Tomíno začal vyprávět a hrát loutkové divadlo o Mařence a Jeníčkovi, zlé ježibabě a ježidědkovi a o slaďounké perníkové chaloupce. Poté vyrazily děti do lesa sbírat jahůdky, maliny a ostružiny. Jeníčkové a Mařenky pilně sbíraly a shromažďovaly lesní plody, když se najednou setmělo a nebylo nic vidět. Kdo chtěl, mohl se zavázanýma očima projít trasu podle natažených provazů. Mařenky požádaly Jeníčky, aby vylezli na strom, zda-li neuvidí nějaké světýlko. Uviděli, a tak Mařenky neodolaly, vylezly na žebřík také a pak se všichni vydali za světýlkem. A tu se před jejich zraky zjevila chaloupka jako malovaná a na ní sladké perníčky. Náhle vylezla z chaloupky ježibaba, dokonce i se svou sestrou, která přijela na návštěvu vyměnit si recepty na perníčky a z druhé strany se vyřítil ježidědek. Vítek nepoznajíc svého tatínka začal vřeštět, i jiným se dařilo podobně. Když děti snědly chaloupku až na zdivo a strčily ježibabu do pece, vydali jsme se na oběd. Po poledním klidu jsme malovali zvířátka z těsta, které jsme nalezli u perníkové chaloupky. Na řadu přišly i malované taštičky na krk, na které jsme tiskli obrázky tee-pee se zapadajícím sluníčkem. Vypadalo to moc hezky. Navečer se hledal klíč a našel se na sloupku u kuchyně. A tak mohl být klíč předán králi pohádek. Sharp povykládal pomocí velkých obrázků večerníček "Jak šlo vejce na vandr".
Večer, když už se začalo nad táborem stmívat, uviděli jsme na kraji lesa kousek od táborového kruhu červené světýlko a za ním další a pak další. Že by nějaká stezka? Není to cesta k vytouženému pokladu? Jdeme po těch světýlkách hloub a hloub do lesa. V jakési rokli stezka končí. Hurá jsme tady, hledáme snad poklad? Objevili jsme cedulku s nápisem: POKLAD BUDE PŘÍŠTĚ. KRÁL. Zklamaní jsme nebyli, pokladem pro nás byly nalezené obrázkové kartičky. Do kroniky vepsala Žabka.
4.den - středa - "Dobré ráno kočičky a kocourci, vstávejte, je krásný nový den." Opět se po ránu ozval hlas, který se nás snažil vyhnat z teplých spacáků. Ovšem první vystrčení nosů ze stanů nás vrhlo zpět k teplým místům a rychle jsme oblékali všechny teplé svetry, bundy a čepice. Za plátnem tee-pee byl ledový den a studený vítr. Teple oblečeni jsme vyšli na hřiště, kde už probíhala rozcvička, kterou vedla Žabka. Nejpovedenější z rozcvičky byla hra s kartičkami, na kterých byla natištěna razítková zvířátka. Po hře se všichni vrhli na vánočku s máslem a marmeládou a bílou kávou. Vánočka rychle zmizela a tak jsme si vyčistili zuby a čekali na ranní pohádkové divadýlko. Dnes to bylo o Sněhurce a sedmi trpaslících. S těžkým úkolem nedostatku loutek na trpaslíky se vypravěč Tomáš vyrovnal naprosto lehce a u pohádky se opět všichni smáli a nechybělo i konečné poučení - NIC SI NEBRAT OD CIZÍCH LIDÍ.
A po pohádce nastal den, který byl téměř celý ve znamení závodů. První závod vyhlásil Tom a děti měly sepsat jména všech sedmi trpaslíků. Některá jména byla vyloženě trpasličí - např. Paleček, Ukazováček, Prostředníček, Prsteníček, Malíček, Ručička a Nožička:-) Ostatní se spíše drželi klasických trpasličích jmen, ovšem málokomu se podařilo správně napsat všech sedm.Během vymýšlení jmen, byla vyhlášena další soutěž. Děti se rozdělily do družstev a skládaly obrovské puzzle se Sněhurkou v kouzelném zrcadle. Poté odešly děti a tatínci do lesa, kde se věnovaly stavbě trpasličích domečků a maminky se zatím pustily do přípravy oběda. Domečky byly úžasné. Za zmínku stojí výčep u Koláčných-Poláků či hřbitov, kde neležel žádný z trpaslíků, protože ti byli jak známo nesmrtelní. V táboře jsme se pak pustili do výroby lucerniček a lampiónků na večer.
Po dobrém obědě následoval takzvaný polední klid, tedy spíše neklid. Rodiče polehávali ve stanech, zatímco děti se snažily řádit. Kde se jen v nich ta energie bere? Po poledním neklidu se všichni sešli kolem táborového ohniště v očekávání další soutěže, jaké však bylo překvapení, když místo vysvětlování pravidel začal Tomíno hrát "Štěstí, zdraví" a přálo se Kubovi k svátku. Kuba dostal speciální lízátko a velký tyčinkovník, ověšený müsli tyčinkami, které by ani nikdy nemohl všechny sníst, a proto se podělil a ostatními. Tak a konečně se mohlo začít s vysvětlováním pravidel k velké trpasličí olympiádě. Každý tým dostal čtvrtku papíru, zapsal si čas startu a vyrazil na trasu vyznačenou výraznými fialovými fáborky či táborky:-)Po trase se plnilo plno úkolů jako třeba: jízda na vozíku, lyžování,hod do dálky, nabírání vody do ešusu, aniž by se pohnulo ešusem, poznávání přírodnin, lanová dráha, sbírání sirek či hašení lesního požáru - prostě vše, co potřebuje umět správný trpaslík proto, aby přežil. Za zvládnutý úkol jsme si dali razítko na papír.
Večerní pohádka byla tentokrát O zvířátkách a loupežnících. A pak se rozdělovaly medaile a diplomy, naštěstí vyhráli všichni a všichni byli spokojení. Po setmění se sešli malí trpaslíčci s rozsvícenými lucerničkami a vyšli na tajemnou cestu značenou blikajícími světýlky. Prošli jsme kolem domečků, které již byli obydlené, protože v každém domečku svítilo světýlko. V dálce však děti uviděly velké bílé světlo a uslyšely naříkat slabý hlásek, který sílil, čím víc se přibližovaly. A pak uviděly za chaloupkou ležet mrtvou Sněhurku a u ní plakal trpaslík (podle vzrůstu nejspíš Šmudla). Děti všechny ztichly a byly smutné, ale nikdo nechtěl Sněhurku políbit a probrat ji z věčného spánku, až se nakonec odvážil nejmladší princ Matýsek a Sněhurku políbil a probudil. Poté se již všichni uklidněni tím, že vše dobře dopadlo, odebrali do svých postýlek a spali tvrdým spánkem až do rána. Do kroniky napsala Zuzka.
5.den - čtvrtek - Svatá Anna - chladno zrána. Ráno bylo opravdu chladné, ale ještě chladnější byla noc, všem nám byla opravdu zima. Ale o to teplejší, ba dokonce horký, byl pak den. Po rozcvičce a samozřejmě nezbytném vyčištění zubů následovalo divadlo O Zlatovlásce - již však nebylo loutkové, nýbrž hrané.
Hned na začátku se rozdělily role: Král - Renča, v hlavní roli Jiříka - Jirka, mravenci - Radánek, krkavci - Kuba a maminka, rybáři - Miky, Ondra, babička - Žabka, princezny - Anička, Alenka, Terezka, Zlatovláska - Štěpánka. Jirka se skvěle vžil do role a chvátajíc na koni kolem teepee splnil všechny úkoly, přišel o hlavu, byl zachráněn a vysvobodil Zlatovlásku a ze 4 princezen si vybral tu pravou ženu. Jirka by si určitě zasloužil ocenění za vynikající výkon v hlavní roli. Všichni pak dostali papír a museli z něj vytrhat co nejdelšího hada. Nejdelší byla Anakonda a nejmenší asi brejlovec, protože měl 2 oči. Poté následovalo rozdělení do 3 skupin a plnění úkolů: záchrana mravenečků, záchrana krkavců, kteří vypadli z hnízda, vylovit zlatou rybku z bazénu - vylovit tu zlatou bylo nejtěžší. Nutno říci, že všichni plnili úkoly s vervou a poctivě. Následovalo vyrábění koní! To byl opravdu zážitek, každý bude mít vlastního oře a bude moci na něm jezdit! Všestranná Irena řídila vyrábění koní i kuchyni. Maminky, dívky a švadlenka Sharp šili a zhotovili opravdu krásné koníky. Průběžně se ztrácely a nacházely různé uši a hřívy. Na oběd bylo rizoto a okurkový salát. Následoval polední klid. Po několika marných pokusech z předchozích dnů o uspání dětí, si šli lehnout rodiče, zatímco děti cválaly na koních po táboře a jeho okolí. Po táborovém neklidu jsme zaslechli zvonění zvonku, který nás svolával do táborového kruhu. Tomíno hrál písničku: Toník má narozeniny a Aničky mají svátek, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví. Všichni oslavenci dostali veliké kočičí lízátko v kytici z müsli tyčinek. Oslavenci se podělili s ostatními. Poté jsme se měli vydat na velkou cestu Za Zlatovláskou.
Dostali jsme na cestu jen pár jednoduchých pokynů - přes rybník nás převeze převozník a máme si vzít koně a máme sehnat mrtvou a živou vodu. Vše jsme si nachystali a čekali jsme, až nás převozník postupně převeze přes rybník na druhý břeh. Nad tím, že převozník patří do pohádky "Tři zlaté vlasy děda Vševěda", se nikdo naštěstí nepozastavoval. Vylodili jsme se na druhém břehu a rozloučili s převozníkem, pak jsme uviděli velikou šipku z klacků, která nám ukazovala cestu ke Zlatovlásce. Zlatovláska pokropila živou vodou naše koně a ti byli hnedle krásnější, pak děti navlékaly korálky na náhrdelník pro Zlatovlásku. Alenka se dala se Zlatovláskou do dlouhé konverzace, ptala se jí, kde má zámek a jestli přijde za ní do stanu a jestli Zlatovlásky jezdí na koni v šatech nebo v kraťasech a batikovaném tričku. Zlatovláska znala na vše odpověď. Nakonec chtěla Zlatovláska ještě prsten a pak byla opravdu krásná a ukázala nám cestu k pokladu. Poklad byl ukrytý za skálou ve žluté bedně. Přes devatero potoků, bažinu, kopřivový porost a hustý les jsme se dostali zpět do tábora.
Ještě následovalo hledání klíče od této pohádky. Našel ho Pulec. Večer byl táborák s Králem a slavnostní rozloučení se Šťasnými, ti dostali pamětní listy na tábor. Všichni jsme je šli vyprovodit k autu a zamávat na cestu. Byli jsme SMUTNÍ, že ŠŤASTNÍ odjíždějí. Pak jsme se šli podívat na západ slunce. Byli jsme tam tak dlouho, dokud slunce nezapadlo úplně, a přitom jsme zpívali písničky o slunci, ale i ty naše pohádkové z táborového zpěvníku. Bylo to krásné zakončení dne. Na večeři byla "voňavá kaše". Pak šli ti mladší spát a starší seděli u táborového ohně až do noci. Měsíc nádherně ozářil louku, hrálo se a povídalo dlouho, předlouho. Do kroniky napsala Věra.
Kronika se průběžně dopisuje...
.JPG)
