neděle 30. listopadu 2008
úterý 28. října 2008
Kurz Batikování nejen blátem 23.10.
Nebudete tomu věřit, ale tvůrčí táborníci se nedali pokoj ani ve čtvrtek a přispěchali na kurz batikování, které pořádala Dílna Ořech ve spolupráci s MC Sluníčko. Batikovalo se za studena, sypanou i všelijak vázanou batikou. Ovšem do tajů blátěné batiky se mnohým nepodařilo proniknout. Účast byla převeliká, k cca 30 zájemcům z Ořechova a blízkého okolí se přidali táborníci z tábora 2007, ale i táborníci z toho tábora, co bývá po nás. Nutno podotknout, že tu opět vznikaly zcela jedinečné a originální výtvory. Kurzy s různou tématikou tady pořádáme každý měsíc. V listopadu nás čeká Korálkování a v prosinci Vitráže. Tak pokud byste chtěli originální vánoční dárek, tak přijeďte tvořit s námi :-)
Hňácání z hlíny 19.10.
aneb Dinosaurománie
Kdo nebyl na této vyjímečné akci, nedokáže pochopit pocity všech zúčastněných a jejich zápal v překonání sám sebe na uměleckém poli. I ti největší pesimisté odjížděli z příjemným pocitem, že se jim podařilo vytvořit dílo neopakovatelné a nedozírné hodnoty. Všichni (snad kromě Alenky) do svých výtvorů dali svá srdce a vystoupili ve svém tvůrčím duchu na vyšší stupínek. Škoda, že jste u toho nebyli i vy ostatní. Nejvíc mně je líto Sharpovců, kteří neměli tohoto dne štěstí a i přes velkou snahu, se na místo nedopravili. I.
Kdo nebyl na této vyjímečné akci, nedokáže pochopit pocity všech zúčastněných a jejich zápal v překonání sám sebe na uměleckém poli. I ti největší pesimisté odjížděli z příjemným pocitem, že se jim podařilo vytvořit dílo neopakovatelné a nedozírné hodnoty. Všichni (snad kromě Alenky) do svých výtvorů dali svá srdce a vystoupili ve svém tvůrčím duchu na vyšší stupínek. Škoda, že jste u toho nebyli i vy ostatní. Nejvíc mně je líto Sharpovců, kteří neměli tohoto dne štěstí a i přes velkou snahu, se na místo nedopravili. I.
Drakiáda na Medláneckých kopcích 18.10.
V sobotu ráno jsme se vydali na drakiádu, konečně po dlouhé době uvidíme děcka z tábora! Z tábora tam byla Irča s rodinku, František rozdělával v lese oheň, ani jsem ho nestihla pozdravit a Sharpovci, ale bez Žabky, pak my - Pavla a její chlapíci a spoustu maminek se svýma ratolestma, co já neznám. Irča nam rozdala startovní - přihlašovací lístky, kde jsem vypsali jméno draka, kde byl vyrobený či koupený a jak lítá, do jaké výšky.
A tak jsme se všichni začali snažit toho svýho draka dostat co nejvýš, na závěr bylo vyhlášení a rozdání sladkých řezů - v podobě draka, Irča mě opraví, co to bylo!!!!!Byly mooooc dobrý a stylový!!! Pak jsme jestě dostali diplomy a omalovánky, rozloučili se a utíkali domů!!!! Pavla
A tak jsme se všichni začali snažit toho svýho draka dostat co nejvýš, na závěr bylo vyhlášení a rozdání sladkých řezů - v podobě draka, Irča mě opraví, co to bylo!!!!!Byly mooooc dobrý a stylový!!! Pak jsme jestě dostali diplomy a omalovánky, rozloučili se a utíkali domů!!!! Pavla
pondělí 13. října 2008
Svatováclavský jarmark 28.9.
Jako každý rok se v akčním Ořechově pořádal Svatováclavský jarmark.Tentokrát bohužel bez úžasného ořechovského divadla, nicméně opět velmi vyvedený. Díky babímu létu a sluníčku, které vyhnalo rtuť teploměru přes dvojku a nulu se akce konala venku v parku, bylo to velmi příjemné. Dílničky pro děti i dospělé byli úplně jiné než loni. U Vlasty (mamky od Lucky a fotbalisty Davida) jsme si vytvořili rámečky vyplétané provázkem a ozdobené přírodninami. U Věrky jsme si temperami namalovali dinosaury na kameny. U dalších stolečků jsme si vytvořili stojánky na tužky, letící motýlky, košíčky, krepákové ptáčky nebo květinky. Za příjemné hudby Vlasty Rédla z CD přehrávače jsme si prošli výstavu vyšívaných obrázků, keramických dinosaurů, bižuterie z korálků i letadlových modelů od tvořivých ořechovských lidiček. Odpoledne jsme si moc užili ani se nám nechtělo domů, možná to bylo tím, že jsme se sešly účastnice tábornice bez mužů, které jsme zanechaly spíci ve slunečném nedělním odpoledni doma. Takže nás nikdo nerušil v dámském povídání:-) Bohužel odpoledne rychle uteklo a byl čas návratu zpět domů. Takže jsme posbírali všechny výrobky a na dvákráte odnesli do kufru auta, kde byli ponechány vlastnímu osudu v serpetínách vedoucích z Ořechova do Brna - nicméně přežily, takže si je Kuba nesl druhý den do školy paní učitelce pro inspiraci:-). Již se těšíme na další tvoření v Ořechově v říjnu. Někteří mladší účastníci již mají doma půjčenou encyklopedii dinosaurů a mají jasnou představu o tom, co budou vytvářet z keramiky. Takže nashledanou na příští akci. Zuzka
pondělí 8. září 2008
Loučení s prázdninami na louce u Radostic 5.-7.9.
aneb Zájezd s Martou a její partou
Předpokládaný sraz účastníků byl v sobotu v odpoledních hodinách. My, Irča, František, Toník, Anička, Ivo, Lucka a Kryštof, všichni z Jundrova, jsme nechtěli ztrácet víkendový čas a tak jsme rozložili stany již v pátek večer. František cestu pozorně nastudoval a tak jsme místo trefili celkem v pohodě. Ivo si nebyl chvíli jist, zda je na správné polňačce, ale i on dojel v pohodě. František nachystal ohniště s roštem a hromadou dřeva, vykopal jámu na hrnec s bramborovým gulášem, který společně s Ivošem vařil ještě v Brně a postavil stan. Po ničím nerušené noci a bohaté snídani (buchty od Lucky byly výborné) jsme vyrazili prozkoumat blízký terén. Spouštěli jsme se z prudkého kopce, přelézali po kládě přes vodu, prolézali kopřivami, pařili se na vyprahlé cestě, prodírali se křovím, brodili potok, lezli jsme do příšerného kopce a pak si už jen úžasně vychutnávali pohodu, klid a žhavé slunce až do sobotního odpoledního příjezdu Sharpa, Žabky, Pulce a Matýska, kteří si cestu zpestřili zajížďkou na Spálený mlýn. Pak dorazila na kole Marta s Eliškou, značící cestu fáborky, po které měli přijet už jen ořechováci, jenž ji dobře znají. Dorazili ještě na kole Lucka s Davidem a taťkou, autem Míša s Nikolkou a samozřejmě Věrka, Tomíno, Ali a Ani. Při neustálém vykládání mezi sebou jsme pojedli guláš, prohnali draky po obloze, zakopali si s balónem
a všichni pořád něco dělali. Navečer někteří odjeli do svých postelí domů. Po setmění děti hledaly bludičky - blikající dospěláky a od každého pak dostaly razítko na kartičku. Večer jsme vykládali u ohně a zpívali písně nejen od Ozvěny, bavili se nad vtipně dlouhým zápisem v kronice z posledních dnů tábora a pozorovali hvězdy na nekonečně otevřeném obzoru. Ráno bylo opět příjemně, dokonce i trochu chladněji, což jsme po mnoha dnech veder uvítali. Pozvolna se snídalo, balilo, klábosilo, běhalo s draky a zkoumalo okolí. Rozloučili jsme se se Sharpovci, kteří měli ještě rodinnou akci. Marta nám zanechala barvy a bláto, tak Věrka a její děvčata se hned vrhla na tvoření. Za chvíli se přidal i Kryštof, Toník i Anička. Patlání bláta na látku všechny bavilo! Po dojezení svých zásob jsme se naložili do aut a odjeli domů. Zase nám vyšlo počasí, jídlo i nálada. Vzpoměli jsme si i na vás ostatní táborníky, kteří jste nemohli být tento víkend společně s námi na krásné táborové louce. Napsala Irča
Předpokládaný sraz účastníků byl v sobotu v odpoledních hodinách. My, Irča, František, Toník, Anička, Ivo, Lucka a Kryštof, všichni z Jundrova, jsme nechtěli ztrácet víkendový čas a tak jsme rozložili stany již v pátek večer. František cestu pozorně nastudoval a tak jsme místo trefili celkem v pohodě. Ivo si nebyl chvíli jist, zda je na správné polňačce, ale i on dojel v pohodě. František nachystal ohniště s roštem a hromadou dřeva, vykopal jámu na hrnec s bramborovým gulášem, který společně s Ivošem vařil ještě v Brně a postavil stan. Po ničím nerušené noci a bohaté snídani (buchty od Lucky byly výborné) jsme vyrazili prozkoumat blízký terén. Spouštěli jsme se z prudkého kopce, přelézali po kládě přes vodu, prolézali kopřivami, pařili se na vyprahlé cestě, prodírali se křovím, brodili potok, lezli jsme do příšerného kopce a pak si už jen úžasně vychutnávali pohodu, klid a žhavé slunce až do sobotního odpoledního příjezdu Sharpa, Žabky, Pulce a Matýska, kteří si cestu zpestřili zajížďkou na Spálený mlýn. Pak dorazila na kole Marta s Eliškou, značící cestu fáborky, po které měli přijet už jen ořechováci, jenž ji dobře znají. Dorazili ještě na kole Lucka s Davidem a taťkou, autem Míša s Nikolkou a samozřejmě Věrka, Tomíno, Ali a Ani. Při neustálém vykládání mezi sebou jsme pojedli guláš, prohnali draky po obloze, zakopali si s balónem
a všichni pořád něco dělali. Navečer někteří odjeli do svých postelí domů. Po setmění děti hledaly bludičky - blikající dospěláky a od každého pak dostaly razítko na kartičku. Večer jsme vykládali u ohně a zpívali písně nejen od Ozvěny, bavili se nad vtipně dlouhým zápisem v kronice z posledních dnů tábora a pozorovali hvězdy na nekonečně otevřeném obzoru. Ráno bylo opět příjemně, dokonce i trochu chladněji, což jsme po mnoha dnech veder uvítali. Pozvolna se snídalo, balilo, klábosilo, běhalo s draky a zkoumalo okolí. Rozloučili jsme se se Sharpovci, kteří měli ještě rodinnou akci. Marta nám zanechala barvy a bláto, tak Věrka a její děvčata se hned vrhla na tvoření. Za chvíli se přidal i Kryštof, Toník i Anička. Patlání bláta na látku všechny bavilo! Po dojezení svých zásob jsme se naložili do aut a odjeli domů. Zase nám vyšlo počasí, jídlo i nálada. Vzpoměli jsme si i na vás ostatní táborníky, kteří jste nemohli být tento víkend společně s námi na krásné táborové louce. Napsala Irča
sobota 16. srpna 2008
Tábor na Pikárci 2008
S Večerníčkem do Fanfárie
Fanfárie je pohádková země skřítka Františka, kde je všechno kouzelné a nic není úplně nemožné! Program tábora byl tentokrát na motivy známých večerníčků. Na táborové louce u rybníka Kuchyň se sešli 26.7.-2.8. staří známí, ale i noví táborníci - rodiče a jejich děti. Prožili jsme společně spoustu báječných her a dobrodružství s Krtečkem, Křemílkem a Vochomůrkou, Rákosníčkem, Rumcajzem, Machem a Šebestovou a Malou čarodějnicí. Některé jsme pak skutečně potkali i na naší cestě za pokladem. Na konci této cesty jsme našli i ztraceného kamaráda Večerníčka. Prosíme táborníky o zaslání fotografií z tábora! A do komentářů piště, jak se vám tábor letos líbil? :-)Díky. V.
Brzy přibudou i fotky k zápisům a chyby budou také opraveny:-)))
1. den PŘÍJEZDOVÝ - sobota 26.července 2008
Opět jsme se po roce sešli na Vysočině kousek od vesnice Pikárec u rybníka Kuchyň. Sice v trošku jiné sestavě, ale všichni těšící se na spoustu nových zážitků táborových. Většina se začala průběžně sjíždět v sobotu odpoledne. Všichni dovezli nějakou upečenou sladkou dobrotu. Někteří mlsouni nevydrželi a pustili se do ochutnávání. Buchet však bylo tolik, že to nevadilo. Večer jsme se sešli u táborového kruhu, abychom se vzájemně seznámili. Většina si ten den ještě stihla upéct buřty a jiné pochutiny. Děti pomáhaly nosit nasekaná polínka do kuchyňského týpí. Jak se postupně stmívalo, začaly maminky či tatínci ukládat děti. Napsala Žabka.
2.den KRTEČKOVÝ– neděle 27. července 2008
Nepíšu vůbec ráda kroniku a hned jsem ji vyfasovala. Tak tedy něco stručně o neděli. Ráno budíček, rozcvička byla na louce a sbírali jsme obrázky – vlastně dvojičky postaviček z večerníčků. Tu připravila Žabka, pak snídaně – ještě buchty a čajík. A potom rychle na Kouzelnou školku. Divila jsem se, že je tady televize a s ní i Michal a Fanynka v podání Zuzky a Věrky. Pohádka byla o Krtečkových kalhotkách, protože v duchu krtečka byl první den. Takže po školce hurá vysadit semínka a zalívat, aby z toho bylo na kalhotky. Ty jsme pak nakonec dostali ušité a naším úkolem je nabatikovat.
A na bílá trička, co jsme měli z domu, si fixama vyfoukat postavičky z Večerníčků. Pro tento den to byl Krteček, Večerníček a František.
Pak byl oběd, brambory a vynikající maso od Ivoše a polední klid. Po poledním klidu došel Tomíno s dortem, ale my jsme spali, a tak na nás zbyl jen jogurt. Potom Irča vyhlásila plavbu na loďkách po zeleném, přímo brčálovém rybníku. Nikdo neodolal a všichni s vestou hurá na loďky. Pak jsme šli na maliny a poté si zahráli ještě jednu hru. Děti měli sbírat 3 věci – něco na krk, něco na sebe a něco do pusy. Děti běžely a na louce byl přívěsek na krk (ve tvaru Krtečka), obrázek Krtečkových kalhotek a lízátko.
K večeru nám Sharp rozdal deníky, do kterých si děti lepí a zapisují, co se jim líbilo ten den a co ne a potom rozdal Kanafásky. Jednoho dostali naši kluci – Filípek s Lukáškem a druhého Alenka. A už byl čas na večerníčka a ten byl Bob a Bobek, moc pěkný v podání Zuzky a její rodiny. No, a pak hurá na večeři a pomalé ukládání do postýlek, vlastně do týpí. Zapsala Pavla a kluci.
3.den KŘEMÍLKO-VOCHOMŮRKOVÝ– pondělí 28. července 2008
„Dobré ráno“, probudil nás skřehotavý hlásek Křemílka v košilce se šálou a čepičkou. Otevřeli jsme jedno oko a hle – on tu druhý Křemílek, ale byl trochu menší a tlustší, takže předpokládáme, že to byl Vochomůrka. Kluci z Pařezové chaloupky nás z vyhřátého pelíšku vyhnali na rozcvičku do orosené louky, proto si někteří z nás odbyli i ranní hygienu v jednom…
K snídani se podávali opět buchty a speciální light čaj, který po zředění Tomínem byl ještě lehčí.
V Kouzelné školce byl František s Majdou a povídali nám o listnatých a jehličnatých porostech a zvířátkách žijících v nich, což se nám dost hodilo při dalším pobytu v lese. Po Kouzelné školce vzal Tomíno kytaru a rozdal dětem hudební nástroje. Všichni si kulturní vložku moc užili.
Dopoledne proběhla velmi úspěšná hra, kdy děti obdržely od Irči červené nebo bílé křemílkovské čepičky a měly za úkol přenášet oříšky z ořešáku od Pařezové chaloupky do ešusu na kraji lesa. Úkol se zdál jednoduchý, ovšem na všechny křemílky zákeřně čekaly a číhaly veverky Pizizubky, které po zákeřném označkování oběti jí i oříšk odebraly.
Potom se rodinné týmy pustily do stavby domečků a chaloupek z mechu a kapradí.
V době před obědem se Martin pustil do stavby další překážky v našem soukromém lanovém centru. Tentokrát instaloval provazový žebřík. Ihned se u něj vytvořila fronta zájemců o vyzkoušení. Hopsající děti rozehnal až hlásek trianglu zvoucí k obědu, který byl opět velmi chutný – fazolová polévka a ryba v rajčatové omáčce s rýží.
Pak nastal horký polední klid. Po poledním klidu a bohaté svačince (rohlíky s mazanou slepicí – tzn. s vaječnou pomazánkou), kdy někteří táborníci měli to štěstí, že je i samotný šéfkuchař vlastnoručně nakrmil, jsme se vydali do Moravce na výlet. Čekala nás velmi příjemná cesta kolem polí se slehnutými obrazci od mimozemšťanů i kolem rybníka plného obrovských kaprů a skokanů zelených. První zastávka v civilizaci byla, kde jinde než v hospodě, protože obchod byl zavřený, a tak nás obsloužil pan vrchní jahodovým míšou či ruskou zmrzlinou, které měl na výběr.
Po občerstvení jsme se
vydali do klášterní zahrady, kde dospěláci odpadli do trávy a děti rvaly listy ze vzácných stromů jako je jinan dvoulaločný nebo korkový dub. Listy bylo potřeba na tvoření listové koláže a frotáže. Po výtvarné tvorbě jsme se vydali zpět do tábora. Taťkům patří dík za pomoc s přenosem Mojkova kočárku přes bariérovou cestu. Do tábora jsme došli akorát k večeři, kterou připravil Tomíno.
Po večeři všichni čtyři Polákovi sehráli bezvadný večerníček o Zvířátkách a loupežnících a menší děti se odebraly do svých pelíšků. Větší děti se vydaly na stezku odvahy, aby na konci dostaly táborový penízek, který si ráno vymění za ňamku.
Když usnuly i starší děti, rodiče se sešli u ohně a připíjeli na zdraví dnes narozeného Lukáška od loňské tábornice Peti (sestry Věrky). Probírali se veselé historky ze života a Apaluchy a většina dospěláků skončila se záchvatem smíchu a křečí bránice. Do kroniky za odpadnuvšího Martina zapsala Zuzka Tlapka od Šustrů.
4.den RÁKOSNÍČKOVÝ– úterý 29. července 2008
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je rybníček Kuchyň. V noci byl docela klid, ale ráno, když Rákosníček všechny vzbudil, začal běžný rachot. Po krátké Zuzčině rozcvičce s podívanou na práci dřevaře s traktorem jsme u tábora zasadili javor a jinan – gingo bilobu a šli
na obhlídku pařezových chaloupek, které včera děti stavěly pro Křemílky a Vochomůrky. Nejlepšími staviteli byli Lucka s Davidem za pomoci Alenky a Aničky.
Po evropské snídani s cereáliemi, rohlíky s pomazánkou a čajem následovala Kouzelná školka. Žabka jako děda Lubin vysvětloval Irči – Františkovi vše o počasí. Pak byla pohádka Jak Rákosníček vyhnal nudu z Brčálníku a zpívání.
A protože napadlo mnoho krup, všechny děti pomáhaly čistit rybníček od kinder vajíček. A hned taky naháněly bublinky do rybníka. Následovalo střílení štik barevnými pěnovými střílečkami.
Některé líné ryby pak měly na světlých tričkách mnoho barevných skvrn. Akce se opravdu vydařila. Museli jsme se pak posilnit výborným tvaroháčkem made in Zuzka.
Odpočinkové foukání na trička, vyrábění rámečků technologií decoupage a lenošení nám vydrželo až do oběda. Bramborový guláš v tom horku nešel moc na odbyt, za to večer zmizel natotata. V horkém poledním klidu skutečně většina byla v klidu. Někteří vyrazili hledat dobré koupání do Dolní Rožínky, někteří vyrazili na lodích na rybník a někteří zůstali ve stínu. I přes zarostlý rybník řasami a snad i sinicemi, někteří vyrazili na koupačku, skákání z lodě a potápění mělo úspěch. Stejně tak měl úspěch i pudink ke svačině.
Odpoledne probíhalo Rákosníčkovo závodění. Překážkový běh i s vodním příkopem, lezení po lanovém žebříku, skákání v pytli, běh dvojic v kalhotách,
házení na cíl, běh s vajíčkem, střílení do dálky, cesta k posedu a jízda na lodi zaplnili celé odpoledne. K večeři byli obložené chleby a guláš. Opět bylo jídlo celý den úžasné.
Večerníček v podání Toma, Věrky, Alenky, Aničky, Lucky a Davida byl k popukání. Motýl Emanuel, dvě Makové panenky v zajetí cizokrajného motýla Ibrahima fon Kazu, zajíček a zachránkyně Včelka Mája byli ohromující. Všichni účastníci odpoledních závodů byli oceněni medailí a cenou dle svého výběru.
Všichni v dobré náladě čekali u ohně na světýlkovou cestu za hvězdičkou. Pro některé zdatné táborníky to prý bylo jednoduché. Protože nám ještě večer Rákosníček povídal o hvězdách, vytvářeli jsme z papírových známá i neznámá souhvězdí.
Pak se postupně děti vytrácely do spacáků a dospělí se postupně trousili po skupinkách k ohništi. Čím byla doba noční pokročilejší, tím hudba kytaristů a jejich hlasy byly razantnější. Za FIAT Kolda zapsala oblíbená a stále urýpaná Irča.
5.den LOUPEŽNICKÝ – středa 30. července 2008
Ráno nás v obvyklou dobu místo budíčku přepadla loupežnická banda. Loupežnickou municí (šiškami) jsme zaneřádili fotbalistům louku při rozcvičce a vzpomněli si, jak se asi zajíček ve své jamce cítí sám. Nebývalou atrakcí se stala kladina – kláda.
Ke snídani jsme si pochutnali na koblížkách a kakau a pospíšili jsme do lesa sbírat obrázky zvířátek. Ukázalo se to však býti nelehkým úkolem, neb na nás číhali loupežníci a brali nám životy. Nejkrutější vůdce bandy – Lucka – neznal žádného slitování a bral životy zcela nemilosrdně. Přesto každý posbíral několik obrázků zvířátek, o nichž jsme si pak povídali.
Na svačinu jsme si pekli hady z těsta u ohně. Tedy, většinou pekli dospělí a děti se účastnily až druhé fáze procesu – jezení. Těsto vyrobila Irča dle tajné receptury (mouka, voda…?) a každý si svého hada dochutil dle vlastního uvážení – naslano, nasladko, dokonce i s rozinkami. Během tohoto dopoledne nás navštívila loňská tábornice Irča Šťastná i se svými šťastnými kluky – Jirkou, Ondrou a nejmladším, ještě miminkem, Adámkem.
Loupežníci jsou chudí tvorové a musí se velice ohánět, aby měli na živobytí – co si neukradnou či neuloví, to nemají. V tomto duchu jsme k obědu dostali syrové kuře, abychom si je sami připravili dle vlastní chuti a schopností. Všichni prokázali nadobyčejné schopnosti – masíčko bylo výborné, olizovali jsme se až za ušima. Protože to ale docela dlouho trvalo, než jsem se k samotné konzumaci vlastních pokrmů dostali, před prvním krutým hladem nás zachránila Tomova kuřecí polévka.
Zpětně musím ještě napsat, že Sharp nás naučil vyrábět pistolky z prádelních kolíčků. Byla to výborná zábava, všechny děti hned vyžadovaly bambitky. I mě to velice bavilo, protože jsem dokázala vyrobit něco, co bylo funkční- tedy aspoň na chvíli.
Odpoledne se naše parta vodních živlů (Míša, Marta, Niki, Eliška a Honzík) přesunula do Dolní Rožínky na koupání do Lomu. Je to přírodní koupaliště, kde jsou i záchody a převlíkárny – komfort. Voda je tam celkem teplá, vhodná i pro malé děti, protože lom je na dvě části. Jedna spíše pro děti – brouzdaliště a druhá část pro dospěláky, kde je voda i hluboká. Vrátili jsme se akorát k večeři, která byla jak již tradičně vynikající – smetanová omáčka s hráškem a těstoviny. Děti většinou dali přednost těstovinám na sladko, takže byl člověk na vahách, co si vybrat. Trošku nás zamrzelo, že jsme nestihli odpolední hry, ale vynahradil nám to Večerníček.
Ujala se ho Verča – princezna, víla a Rusalka v jednom a její kluci – Radánek, Miky a Mojek. Mikulášek úpěl téměř autenticky v roli draka, kterého bolí zub. Radánek se za pomoci pohádkových přátel snažil drakovi odpomoci od bolení tím, že mu vytrhne bolavý zub a postupně se skutečně přidávaly další a další pohádkové bytosti. Dramatický průběh celé operace dotvářel Mojek svojí výraznou zvukovou kulisou (možná spíše zvukovou dominantou), kdykoliv jej Verča postavila na zem. Operace nakonec dopadla dobře, zub povolil sotva drak někde v dálce ucítil, že se blíží kašpárek. Strhující divadelní kus si zasloužil nás obrovský potlesk.
Děti si došly ještě po stezce odvahy až k pokladu, kde se jim podařilo ukořistit zlaťák – stříbrňák a obvyklý obrázek a pak už zalezly do spacáků a byly ponechány spánku a někteří svému osudu. Dospělí pak dlouho do noci s velkým nasazení řešili a připravovali program pro další den, Tom nám opékal topinky nasucho a naše úsměvy, sanice??? a břišní svalstvo dostaly opět pořádnou noční rozcvičku, neboť budoucí infekce v Kropáčkově krku byla již tento večer pro všechny velice zábavným tématem.
Dodatek k odpoledni, kdy jsme tu nebyli: Odpolední program se ustával ze střelby municí všeho druhu a do nejrůznějších terčů.
Zapsaly Marta, Eliška a Míša, realizační čas poskytli Niky a Honzík.
6.den DEN MACHA A ŠEBESTOVÉ, JONATÁNŮ, ČARODĚJNIC A ČARODĚJŮ – čtvrtek 31. červenec 2008
Ranní rozcvička probíhala pod vedením Sharpa s Žabkou. Hledali jsme kartičky s obrázky a pak se děti vyřádily v telefonování do sluchátka se spoustou přání, v co všechno se proměníme. V Kouzelné školce proběhl zatím nejvíce obsazený kus – Mach v podání Pavli byl nepřekonatelný, Šebestová v zastoupení Ivoše neodolatelná, bacily z Horáčkova hrdla – Martin a Tomíno – neudolatelní, k tomu elegantní Kadrnožková – Míša a Jonatáni - Filípék a Lukášek.
Dopoledne hledaly děti v lese poslepu utržená sluchátka. Když zjistily, že si je mohou i odnést domů, většina moderních ratolestí zavrhla klasická sluchátka vybrala si mobily. Pak jsme hledali zatoulané Jonatány a označovali jsme je razítky.
Bacily v podobě gumových hadů a medvídků zmizely před obědem v žaludcích Machů a Šebestových rychlostí blesku. Po tradičně výborném obědě – nudličkové polévce a rizotu se většina věnovala dotváření čarodějnických oblečků, výrobě klobouků, pavouků a netopýrů. Mikulášek si užíval - spal nahatý se dvěma Kanafásky najednou. V přípravě na karneval nás navštívila kontrola z ministerstva školství, vyplnila papíry, tak doufáme, že bylo vše v pořádku.
Pak přišly čarodějnické úkoly. V plné parádě, kompletně našňořeni a namalováni jsme se nejprve fotili a pak jsme se přesunuli na velikou pavučinu, kterou hlídal velký vypasený pavouk. Anička Koláčná z něj měla děs i na dálku. Ostatní se do něj trefovali, honili se po pavučině a skákali jako brouci svážnici. Pak jsme v lanovém centru lovili pavouky a probíhali začarovaným lesem z PET flašek. Ačkoliv v dálce opakovaně s přestávkami hrozil hrom a některé děti se proto ihned chystaly odjet z tábora, vítr bouřku nakonec rozehnal. Před večeří jsme ochutnali jedlé lektvary, které děti vlastnoručně vyrobily a pokochali jsme se pohledem na ty nejedlé.
I dočkali jsme se nejen Večerníčku ve skvělém podání Marty a spol. - obydlující boudu budku nedaleko Pikárce, ale večer nás čekal i čarodějnický táborák s upálením kámošky čarodějnice, která odletěla do povětří na zbytcích plápolající lepenky. Po zpívání a dostatečném setmění se už objevila červená světýlka a děti absolvovaly stezku odvahy s profesionalitou zkušených harcovníků. Dokonce i ty menší téměř bez maminek. Dospělí pak vyli své písně a klábosili opět dlouho do noci. V polením (dnes opravdu) klidu zapsala Verča.
7.den VEČERNÍČKOVÝ – pátek 1. srpen 2008
„Pomóóóc, ukradli nám Večerníčka!“
Ráno začalo opět rozcvičkou, prý už ale poslední. Předcvičovala, tuším, Irča. Po poslední Kouzelné školce se děti dozvěděly nemilou zprávu: „Ukradli nám Večerníčka!“ Děti se rozdělily do skupinek, že ho půjdou postupně hledat do lesů. Pomoci jim měly barevné fáborky, kterými byla cesta za Večerníčkem označena. Na cestě čekaly na děti různé pohádkové večerníčkovské postavičky a spolu s nimi i úkoly.
První skupinkou byla:
Lucka+David+Ali+Ani (Lucka jako doprovod).
Druhou skupinku představovali:
Fili+Luki+Eliška+Honzík+Nikolka (v doprovodu Pavli).
Třetí skupinku tvořili:
Vítek+Radánek+Miki+Mojek (v doprovodu Verči).
Čtvrtá skupinka se skládala z:
Kuby+Terezky+Aničky+Toníka (v doprovodu Irči).
Já, Sharp a Matýsek jsme byli během cesty na stanovišti, ale jakmile prošla poslední skupinka, vyrazili jsme v podstatě jako pátá, poslední, skupinka.
Cesta za VEČERNÍČKEM:
1.zastavení – U Rumcajse, Manky a Cipíska
Loupežnickou rodinku představoval Sharp, já a Cipíska hrál Matýsek. Kromě velkého papírového Večerníčka našly děti i veliké obrázky – portréty Malé Čarodějnice, Rumcajse, Macha a Křemílka. Jejich úkolem bylo nalézt v lese v blízkosti obrazů všechny věci, které postavičkám chybí a správně určit a připevnit jejich atributy pomocí suchých zipů. Malé čarodějnici koště a havrana Abraxase, Rumcajsovi bambitku a žalud jako náboj, Machovi kouzelné sluchátko a brýle a Křemílkovi čepičku a barevnou šálu. Všem skupinkám se to podařilo a mimo tento úkol si museli všichni vyrobit papírovou večerníčkovskou čepici. Přitom dětem pomáhal řáholecký loupežník se svou ženou Mankou. Cipísek skládat čepici ještě neuměl, zato se zvládl pokakat…
2.zastavení – U Boba (či Bobka), králíka z klobouku, kterého hrála Zuzka. Připomínala sice spíše zrzavého zajíčka, ale to dětem určitě nevadilo. Děti se musely strefit několikrát umělými kindervajíčky do klobouku kouzelníka Pokustóna. Za splnění úkolu dostaly, stejně jako u předchozího stanoviště, 1 dílek do papírové skládačky. Jednalo se vlastně o černobílé puzzle z tenkého papíru.
3.zastavení – U princezny Míši (prý se jednalo o Šebestovou, tak se Míše omlouvám a ještě jednou: U Šebestové). Zde se jednalo především o občerstvovací stanici. K jídlu byla báječná rybičková pomazánka, kterou Míša každému ochotně mazala na krajíce chleba či rohlíky – co kdo chtěl. Ale přece jenom na 2 úkoly došlo. Sice se za ně nedávaly lístečky do puzzle, ale i tak to bylo prima. Cestou ke 3. stanovišti si mohli ti všímaví všimnout asi 12 kartiček – obrázků postaviček z večerníčků. Míša se pak na ně ptala, zda a kolika si všimli. A kromě toho si každý mohl vyzkoušet proskočit či prolézt kalhotami jako Jája a Pája. Tyto gatě velikosti asi XXXXXXXXL se nám podařilo „vypítať od uja Piťuho zo Slovenska“.
4.zastavení – U Křemílka, kterého hrál Martin od Kuby a Terezky. Vochomůrka šel asi nasbírat borůvky na povidla.
V trávě byly roztroušeny vajíčka. Všechna byla čokoládová originál kindervejce a jen jedno z umělé hmoty. To umělé musel každý vynést do hnízda na stromě pomocí provazového žebříku. Když bylo vejce v hnízdě, Křemílek nenápadně zatáhl za provázek a díky Františkovu mechanismu se hnízdo překlopilo a vajíčko vypadlo zpátky na zem, aby opět putovalo do hnízda v rukou jiného vaječníka. Každý si směl jedno kindervajíčko sníst, dokonce i dospělí, což předpokládám všichni udělali.
5.zastavení – U včelky Máji
Pilnou medovou nosnici představovala Marta. Zdůrazňovala, že je vlastně kříženec včelky Máji a Kropáčkova angínového bacilu (jelikož měla pruhované kraťase, které měl Martin a Tomíno na sobě, když hráli bacily v Kropáčkově krku v Kouzelné školce).
Stejně jako na každém předchozím stanovišti, i zde děti nalezly velikého Večerníčka nakresleného na krabici, jak jede v autě. Vyřízlým otvorem se mohly strefovat šiškami přímo do díry.
Ale hlavní úkol na ně čekal na plachtě rozprostřené na zemi. Včelka Mája nabídla každému puzzle dle jejich věku. Skoro všechny skládačky byly, jak jinak, s postavičkami večerníčků. Pro nejmenší byly nachystány puzzle se 4 dílky).
Sharp a Martin se nadšeně pustili do skládání nejpočetnějšího puzzle, což včelka Mája komentovala slovy: „Ach, jo? Mě už je zima! Vám to bude trvat!...“ nebo tak nějak. Ale kluci byli kupodivu šikovní a rychlí…
6.zastavení – U víly Amálky
Víla Amálka v podání Věrky byla moc půvabná. Zde si všechny děti nalepily do svých deníků své puzzle tak, aby jim vznikl černobílý obrázek. V okolí krmelce byly roztroušeny černé pytle, na kterých byly připevněny barevné pohlednice s postavičkami z večerníčků. Každý si podle svého puzzle v deníku našel ten svůj pytel s pohlednicí. A v pytlích byly závěrečné poklady: každé dítě získalo díky splnění všech úkolů nádherný polštář. Autíčka, pejsci Dalmatinci, ryby, šneci, žirafa, jahůdka, beruška… Matýsek jako poslední dostal žábu. (Co jiného bychom mohli dostat, že?)
Vítek měl červené autíčko. Začal s Medkovýma směnit, ale nakonec si prý vše rozmyslel a zůstal u autíčka, což Radánek oplakal. Dostal pejska – Dalmatina, ale moc chtěl autíčko. No, jo! Do dětských dušiček a srdcí nevidíme, takže je někdy těžké odhadnout, co by si každé dítě přálo. Navíc, když se dětská přání tak často mění!
Když jsme dorazili (všichni – i Šebestová, Křemílek, Mája a Amálka – a dokonce Vendula se psem Julčou), fotili jsme hromadně děti s polštáři. Po obědě následoval polední klid a po něm Sharp všechny zval na svou hru s Večerníčkem – opičí dráhu z večerníčkovské znělky. Každý si jeho roli vyzkoušel: vylézt po „schodech“ – po žebříku s papírovou čepicí a říct „Dobrý večer, děti“, dále se houpáním na dřevěném houpacím koni „dohoupat“ pod branku, posléze chvíli řídit „autíčko“, z autíčka přejít na jízdu s kolečkem. Místo akrobatické jízdy stačilo projet pěšky s kolečkem slalom.
Během poledního klidu připravil Martin v lese za stany další vítané rozšíření „lanového centra“. Jelikož chodí celá rodina Šustrova trénovat horolezectví na umělé stěny, měli s sebou lana, jištění a další věci. Děcka po jednom lozily po lanovém žebříku na vysoký smrk a pak sjížděly zajištěné na laně po stromě dolů jako spidermanové. Navečer rozdaly všem Věrka s Irčou pamětní listy a nádherné velké obrázky z večerníčků. Než jsme se nadáli, byl tu večer a s ním táborový oheň a před tím ještě poslední Františkova stezka odvahy. Rodiče postupně ukládali děti do spacáků. To si užívala hlavně Pavla, které přijel manžílek Filip starší. Takže po týdenní péči o děti přenechala s radostí uspávání dětí tatínkovi a šla si užívat k ohni. Já si také užívala, ale vytahování klíšťat Vítkovi z různých částí jeho těla. Vítek to nevydržel a usnul u těchto „operací“ nahatý na spacáku. (Zbytek klíšťat jsem „dolovila“ ještě doma druhý den, a to u obou kluků). Konečně jsem se pak odštrachala k ohni, a když začal Sharp hrát staré písničky z táborů Bobřích stop, dokonce jsem si s radostí i zazpívala (Malý velký muž, Modlitba, Rychlé šípy, Bubny…) Zapsala Žabka.
8.den UKLÍZECÍ A LOUČÍCÍ - pátek 2. srpen 2008
Psala jsem první den, píšu i poslední. Tyto dny jsou takové zvláštní. Mnoho se neděje. První den se všichni seznamují, poslední loučí. Je nám líto opustit tábořiště, bylo tu většinou moc fajn, ale zároveň snad každému zní podvědomě známé přísloví „všude dobře, doma nejlépe“. Těšíme se na teplou sprchu či vanu, domácí známé prostředí a atmosféru, už méně pak (hlavně maminky) na pyramidu prádla, kterou je zapotřebí vyprat. Dopoledne se tedy všichni věnovali balení svých věcí, dávali se dohromady hračky svých dětí a uklízely se stany, kuchyně, hangár … prostě vše, aby mohlo sloužit zase dalšímu táboru. Po nás ten den začínala Jitka, nyní už Trpělková, s Vendulou, Humem a dalšími dospěláky i dětmi. Postupně jsem se všichni rozloučili a odjeli do svých domovů s přáním brzkého setkání. Domlouvalo se pečení zbylých špekáčků na louce mezi Pršticemi a Radosticemi či někde tak. Tak ahoj, náš milý tábore, ahoj táborníci, snad se brzy setkáme. Zapsala Žabka od Sharp, Vítka-Pulce a Matěje-Kaholky.
Fanfárie je pohádková země skřítka Františka, kde je všechno kouzelné a nic není úplně nemožné! Program tábora byl tentokrát na motivy známých večerníčků. Na táborové louce u rybníka Kuchyň se sešli 26.7.-2.8. staří známí, ale i noví táborníci - rodiče a jejich děti. Prožili jsme společně spoustu báječných her a dobrodružství s Krtečkem, Křemílkem a Vochomůrkou, Rákosníčkem, Rumcajzem, Machem a Šebestovou a Malou čarodějnicí. Některé jsme pak skutečně potkali i na naší cestě za pokladem. Na konci této cesty jsme našli i ztraceného kamaráda Večerníčka. Prosíme táborníky o zaslání fotografií z tábora! A do komentářů piště, jak se vám tábor letos líbil? :-)Díky. V.
Brzy přibudou i fotky k zápisům a chyby budou také opraveny:-)))1. den PŘÍJEZDOVÝ - sobota 26.července 2008
Opět jsme se po roce sešli na Vysočině kousek od vesnice Pikárec u rybníka Kuchyň. Sice v trošku jiné sestavě, ale všichni těšící se na spoustu nových zážitků táborových. Většina se začala průběžně sjíždět v sobotu odpoledne. Všichni dovezli nějakou upečenou sladkou dobrotu. Někteří mlsouni nevydrželi a pustili se do ochutnávání. Buchet však bylo tolik, že to nevadilo. Večer jsme se sešli u táborového kruhu, abychom se vzájemně seznámili. Většina si ten den ještě stihla upéct buřty a jiné pochutiny. Děti pomáhaly nosit nasekaná polínka do kuchyňského týpí. Jak se postupně stmívalo, začaly maminky či tatínci ukládat děti. Napsala Žabka.
2.den KRTEČKOVÝ– neděle 27. července 2008
Nepíšu vůbec ráda kroniku a hned jsem ji vyfasovala. Tak tedy něco stručně o neděli. Ráno budíček, rozcvička byla na louce a sbírali jsme obrázky – vlastně dvojičky postaviček z večerníčků. Tu připravila Žabka, pak snídaně – ještě buchty a čajík. A potom rychle na Kouzelnou školku. Divila jsem se, že je tady televize a s ní i Michal a Fanynka v podání Zuzky a Věrky. Pohádka byla o Krtečkových kalhotkách, protože v duchu krtečka byl první den. Takže po školce hurá vysadit semínka a zalívat, aby z toho bylo na kalhotky. Ty jsme pak nakonec dostali ušité a naším úkolem je nabatikovat.
A na bílá trička, co jsme měli z domu, si fixama vyfoukat postavičky z Večerníčků. Pro tento den to byl Krteček, Večerníček a František.Pak byl oběd, brambory a vynikající maso od Ivoše a polední klid. Po poledním klidu došel Tomíno s dortem, ale my jsme spali, a tak na nás zbyl jen jogurt. Potom Irča vyhlásila plavbu na loďkách po zeleném, přímo brčálovém rybníku. Nikdo neodolal a všichni s vestou hurá na loďky. Pak jsme šli na maliny a poté si zahráli ještě jednu hru. Děti měli sbírat 3 věci – něco na krk, něco na sebe a něco do pusy. Děti běžely a na louce byl přívěsek na krk (ve tvaru Krtečka), obrázek Krtečkových kalhotek a lízátko.
K večeru nám Sharp rozdal deníky, do kterých si děti lepí a zapisují, co se jim líbilo ten den a co ne a potom rozdal Kanafásky. Jednoho dostali naši kluci – Filípek s Lukáškem a druhého Alenka. A už byl čas na večerníčka a ten byl Bob a Bobek, moc pěkný v podání Zuzky a její rodiny. No, a pak hurá na večeři a pomalé ukládání do postýlek, vlastně do týpí. Zapsala Pavla a kluci.3.den KŘEMÍLKO-VOCHOMŮRKOVÝ– pondělí 28. července 2008
„Dobré ráno“, probudil nás skřehotavý hlásek Křemílka v košilce se šálou a čepičkou. Otevřeli jsme jedno oko a hle – on tu druhý Křemílek, ale byl trochu menší a tlustší, takže předpokládáme, že to byl Vochomůrka. Kluci z Pařezové chaloupky nás z vyhřátého pelíšku vyhnali na rozcvičku do orosené louky, proto si někteří z nás odbyli i ranní hygienu v jednom…
K snídani se podávali opět buchty a speciální light čaj, který po zředění Tomínem byl ještě lehčí.
V Kouzelné školce byl František s Majdou a povídali nám o listnatých a jehličnatých porostech a zvířátkách žijících v nich, což se nám dost hodilo při dalším pobytu v lese. Po Kouzelné školce vzal Tomíno kytaru a rozdal dětem hudební nástroje. Všichni si kulturní vložku moc užili.
Dopoledne proběhla velmi úspěšná hra, kdy děti obdržely od Irči červené nebo bílé křemílkovské čepičky a měly za úkol přenášet oříšky z ořešáku od Pařezové chaloupky do ešusu na kraji lesa. Úkol se zdál jednoduchý, ovšem na všechny křemílky zákeřně čekaly a číhaly veverky Pizizubky, které po zákeřném označkování oběti jí i oříšk odebraly.Potom se rodinné týmy pustily do stavby domečků a chaloupek z mechu a kapradí.
V době před obědem se Martin pustil do stavby další překážky v našem soukromém lanovém centru. Tentokrát instaloval provazový žebřík. Ihned se u něj vytvořila fronta zájemců o vyzkoušení. Hopsající děti rozehnal až hlásek trianglu zvoucí k obědu, který byl opět velmi chutný – fazolová polévka a ryba v rajčatové omáčce s rýží.
Pak nastal horký polední klid. Po poledním klidu a bohaté svačince (rohlíky s mazanou slepicí – tzn. s vaječnou pomazánkou), kdy někteří táborníci měli to štěstí, že je i samotný šéfkuchař vlastnoručně nakrmil, jsme se vydali do Moravce na výlet. Čekala nás velmi příjemná cesta kolem polí se slehnutými obrazci od mimozemšťanů i kolem rybníka plného obrovských kaprů a skokanů zelených. První zastávka v civilizaci byla, kde jinde než v hospodě, protože obchod byl zavřený, a tak nás obsloužil pan vrchní jahodovým míšou či ruskou zmrzlinou, které měl na výběr.Po občerstvení jsme se
vydali do klášterní zahrady, kde dospěláci odpadli do trávy a děti rvaly listy ze vzácných stromů jako je jinan dvoulaločný nebo korkový dub. Listy bylo potřeba na tvoření listové koláže a frotáže. Po výtvarné tvorbě jsme se vydali zpět do tábora. Taťkům patří dík za pomoc s přenosem Mojkova kočárku přes bariérovou cestu. Do tábora jsme došli akorát k večeři, kterou připravil Tomíno.Po večeři všichni čtyři Polákovi sehráli bezvadný večerníček o Zvířátkách a loupežnících a menší děti se odebraly do svých pelíšků. Větší děti se vydaly na stezku odvahy, aby na konci dostaly táborový penízek, který si ráno vymění za ňamku.
Když usnuly i starší děti, rodiče se sešli u ohně a připíjeli na zdraví dnes narozeného Lukáška od loňské tábornice Peti (sestry Věrky). Probírali se veselé historky ze života a Apaluchy a většina dospěláků skončila se záchvatem smíchu a křečí bránice. Do kroniky za odpadnuvšího Martina zapsala Zuzka Tlapka od Šustrů.
4.den RÁKOSNÍČKOVÝ– úterý 29. července 2008
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je rybníček Kuchyň. V noci byl docela klid, ale ráno, když Rákosníček všechny vzbudil, začal běžný rachot. Po krátké Zuzčině rozcvičce s podívanou na práci dřevaře s traktorem jsme u tábora zasadili javor a jinan – gingo bilobu a šli
na obhlídku pařezových chaloupek, které včera děti stavěly pro Křemílky a Vochomůrky. Nejlepšími staviteli byli Lucka s Davidem za pomoci Alenky a Aničky.Po evropské snídani s cereáliemi, rohlíky s pomazánkou a čajem následovala Kouzelná školka. Žabka jako děda Lubin vysvětloval Irči – Františkovi vše o počasí. Pak byla pohádka Jak Rákosníček vyhnal nudu z Brčálníku a zpívání.
A protože napadlo mnoho krup, všechny děti pomáhaly čistit rybníček od kinder vajíček. A hned taky naháněly bublinky do rybníka. Následovalo střílení štik barevnými pěnovými střílečkami.Některé líné ryby pak měly na světlých tričkách mnoho barevných skvrn. Akce se opravdu vydařila. Museli jsme se pak posilnit výborným tvaroháčkem made in Zuzka.
Odpočinkové foukání na trička, vyrábění rámečků technologií decoupage a lenošení nám vydrželo až do oběda. Bramborový guláš v tom horku nešel moc na odbyt, za to večer zmizel natotata. V horkém poledním klidu skutečně většina byla v klidu. Někteří vyrazili hledat dobré koupání do Dolní Rožínky, někteří vyrazili na lodích na rybník a někteří zůstali ve stínu. I přes zarostlý rybník řasami a snad i sinicemi, někteří vyrazili na koupačku, skákání z lodě a potápění mělo úspěch. Stejně tak měl úspěch i pudink ke svačině.
Odpoledne probíhalo Rákosníčkovo závodění. Překážkový běh i s vodním příkopem, lezení po lanovém žebříku, skákání v pytli, běh dvojic v kalhotách,
házení na cíl, běh s vajíčkem, střílení do dálky, cesta k posedu a jízda na lodi zaplnili celé odpoledne. K večeři byli obložené chleby a guláš. Opět bylo jídlo celý den úžasné.Večerníček v podání Toma, Věrky, Alenky, Aničky, Lucky a Davida byl k popukání. Motýl Emanuel, dvě Makové panenky v zajetí cizokrajného motýla Ibrahima fon Kazu, zajíček a zachránkyně Včelka Mája byli ohromující. Všichni účastníci odpoledních závodů byli oceněni medailí a cenou dle svého výběru.
Všichni v dobré náladě čekali u ohně na světýlkovou cestu za hvězdičkou. Pro některé zdatné táborníky to prý bylo jednoduché. Protože nám ještě večer Rákosníček povídal o hvězdách, vytvářeli jsme z papírových známá i neznámá souhvězdí.
Pak se postupně děti vytrácely do spacáků a dospělí se postupně trousili po skupinkách k ohništi. Čím byla doba noční pokročilejší, tím hudba kytaristů a jejich hlasy byly razantnější. Za FIAT Kolda zapsala oblíbená a stále urýpaná Irča.
5.den LOUPEŽNICKÝ – středa 30. července 2008
Ráno nás v obvyklou dobu místo budíčku přepadla loupežnická banda. Loupežnickou municí (šiškami) jsme zaneřádili fotbalistům louku při rozcvičce a vzpomněli si, jak se asi zajíček ve své jamce cítí sám. Nebývalou atrakcí se stala kladina – kláda.
Ke snídani jsme si pochutnali na koblížkách a kakau a pospíšili jsme do lesa sbírat obrázky zvířátek. Ukázalo se to však býti nelehkým úkolem, neb na nás číhali loupežníci a brali nám životy. Nejkrutější vůdce bandy – Lucka – neznal žádného slitování a bral životy zcela nemilosrdně. Přesto každý posbíral několik obrázků zvířátek, o nichž jsme si pak povídali.
Na svačinu jsme si pekli hady z těsta u ohně. Tedy, většinou pekli dospělí a děti se účastnily až druhé fáze procesu – jezení. Těsto vyrobila Irča dle tajné receptury (mouka, voda…?) a každý si svého hada dochutil dle vlastního uvážení – naslano, nasladko, dokonce i s rozinkami. Během tohoto dopoledne nás navštívila loňská tábornice Irča Šťastná i se svými šťastnými kluky – Jirkou, Ondrou a nejmladším, ještě miminkem, Adámkem.
Loupežníci jsou chudí tvorové a musí se velice ohánět, aby měli na živobytí – co si neukradnou či neuloví, to nemají. V tomto duchu jsme k obědu dostali syrové kuře, abychom si je sami připravili dle vlastní chuti a schopností. Všichni prokázali nadobyčejné schopnosti – masíčko bylo výborné, olizovali jsme se až za ušima. Protože to ale docela dlouho trvalo, než jsem se k samotné konzumaci vlastních pokrmů dostali, před prvním krutým hladem nás zachránila Tomova kuřecí polévka.
Zpětně musím ještě napsat, že Sharp nás naučil vyrábět pistolky z prádelních kolíčků. Byla to výborná zábava, všechny děti hned vyžadovaly bambitky. I mě to velice bavilo, protože jsem dokázala vyrobit něco, co bylo funkční- tedy aspoň na chvíli.Odpoledne se naše parta vodních živlů (Míša, Marta, Niki, Eliška a Honzík) přesunula do Dolní Rožínky na koupání do Lomu. Je to přírodní koupaliště, kde jsou i záchody a převlíkárny – komfort. Voda je tam celkem teplá, vhodná i pro malé děti, protože lom je na dvě části. Jedna spíše pro děti – brouzdaliště a druhá část pro dospěláky, kde je voda i hluboká. Vrátili jsme se akorát k večeři, která byla jak již tradičně vynikající – smetanová omáčka s hráškem a těstoviny. Děti většinou dali přednost těstovinám na sladko, takže byl člověk na vahách, co si vybrat. Trošku nás zamrzelo, že jsme nestihli odpolední hry, ale vynahradil nám to Večerníček.
Ujala se ho Verča – princezna, víla a Rusalka v jednom a její kluci – Radánek, Miky a Mojek. Mikulášek úpěl téměř autenticky v roli draka, kterého bolí zub. Radánek se za pomoci pohádkových přátel snažil drakovi odpomoci od bolení tím, že mu vytrhne bolavý zub a postupně se skutečně přidávaly další a další pohádkové bytosti. Dramatický průběh celé operace dotvářel Mojek svojí výraznou zvukovou kulisou (možná spíše zvukovou dominantou), kdykoliv jej Verča postavila na zem. Operace nakonec dopadla dobře, zub povolil sotva drak někde v dálce ucítil, že se blíží kašpárek. Strhující divadelní kus si zasloužil nás obrovský potlesk.
Děti si došly ještě po stezce odvahy až k pokladu, kde se jim podařilo ukořistit zlaťák – stříbrňák a obvyklý obrázek a pak už zalezly do spacáků a byly ponechány spánku a někteří svému osudu. Dospělí pak dlouho do noci s velkým nasazení řešili a připravovali program pro další den, Tom nám opékal topinky nasucho a naše úsměvy, sanice??? a břišní svalstvo dostaly opět pořádnou noční rozcvičku, neboť budoucí infekce v Kropáčkově krku byla již tento večer pro všechny velice zábavným tématem.Dodatek k odpoledni, kdy jsme tu nebyli: Odpolední program se ustával ze střelby municí všeho druhu a do nejrůznějších terčů.
Zapsaly Marta, Eliška a Míša, realizační čas poskytli Niky a Honzík.
6.den DEN MACHA A ŠEBESTOVÉ, JONATÁNŮ, ČARODĚJNIC A ČARODĚJŮ – čtvrtek 31. červenec 2008
Ranní rozcvička probíhala pod vedením Sharpa s Žabkou. Hledali jsme kartičky s obrázky a pak se děti vyřádily v telefonování do sluchátka se spoustou přání, v co všechno se proměníme. V Kouzelné školce proběhl zatím nejvíce obsazený kus – Mach v podání Pavli byl nepřekonatelný, Šebestová v zastoupení Ivoše neodolatelná, bacily z Horáčkova hrdla – Martin a Tomíno – neudolatelní, k tomu elegantní Kadrnožková – Míša a Jonatáni - Filípék a Lukášek.
Dopoledne hledaly děti v lese poslepu utržená sluchátka. Když zjistily, že si je mohou i odnést domů, většina moderních ratolestí zavrhla klasická sluchátka vybrala si mobily. Pak jsme hledali zatoulané Jonatány a označovali jsme je razítky.Bacily v podobě gumových hadů a medvídků zmizely před obědem v žaludcích Machů a Šebestových rychlostí blesku. Po tradičně výborném obědě – nudličkové polévce a rizotu se většina věnovala dotváření čarodějnických oblečků, výrobě klobouků, pavouků a netopýrů. Mikulášek si užíval - spal nahatý se dvěma Kanafásky najednou. V přípravě na karneval nás navštívila kontrola z ministerstva školství, vyplnila papíry, tak doufáme, že bylo vše v pořádku.
Pak přišly čarodějnické úkoly. V plné parádě, kompletně našňořeni a namalováni jsme se nejprve fotili a pak jsme se přesunuli na velikou pavučinu, kterou hlídal velký vypasený pavouk. Anička Koláčná z něj měla děs i na dálku. Ostatní se do něj trefovali, honili se po pavučině a skákali jako brouci svážnici. Pak jsme v lanovém centru lovili pavouky a probíhali začarovaným lesem z PET flašek. Ačkoliv v dálce opakovaně s přestávkami hrozil hrom a některé děti se proto ihned chystaly odjet z tábora, vítr bouřku nakonec rozehnal. Před večeří jsme ochutnali jedlé lektvary, které děti vlastnoručně vyrobily a pokochali jsme se pohledem na ty nejedlé.
I dočkali jsme se nejen Večerníčku ve skvělém podání Marty a spol. - obydlující boudu budku nedaleko Pikárce, ale večer nás čekal i čarodějnický táborák s upálením kámošky čarodějnice, která odletěla do povětří na zbytcích plápolající lepenky. Po zpívání a dostatečném setmění se už objevila červená světýlka a děti absolvovaly stezku odvahy s profesionalitou zkušených harcovníků. Dokonce i ty menší téměř bez maminek. Dospělí pak vyli své písně a klábosili opět dlouho do noci. V polením (dnes opravdu) klidu zapsala Verča.
7.den VEČERNÍČKOVÝ – pátek 1. srpen 2008
„Pomóóóc, ukradli nám Večerníčka!“
Ráno začalo opět rozcvičkou, prý už ale poslední. Předcvičovala, tuším, Irča. Po poslední Kouzelné školce se děti dozvěděly nemilou zprávu: „Ukradli nám Večerníčka!“ Děti se rozdělily do skupinek, že ho půjdou postupně hledat do lesů. Pomoci jim měly barevné fáborky, kterými byla cesta za Večerníčkem označena. Na cestě čekaly na děti různé pohádkové večerníčkovské postavičky a spolu s nimi i úkoly.
První skupinkou byla:
Lucka+David+Ali+Ani (Lucka jako doprovod).
Druhou skupinku představovali:
Fili+Luki+Eliška+Honzík+Nikolka (v doprovodu Pavli).
Třetí skupinku tvořili:
Vítek+Radánek+Miki+Mojek (v doprovodu Verči).
Čtvrtá skupinka se skládala z:
Kuby+Terezky+Aničky+Toníka (v doprovodu Irči).
Já, Sharp a Matýsek jsme byli během cesty na stanovišti, ale jakmile prošla poslední skupinka, vyrazili jsme v podstatě jako pátá, poslední, skupinka.
Cesta za VEČERNÍČKEM:
1.zastavení – U Rumcajse, Manky a Cipíska
Loupežnickou rodinku představoval Sharp, já a Cipíska hrál Matýsek. Kromě velkého papírového Večerníčka našly děti i veliké obrázky – portréty Malé Čarodějnice, Rumcajse, Macha a Křemílka. Jejich úkolem bylo nalézt v lese v blízkosti obrazů všechny věci, které postavičkám chybí a správně určit a připevnit jejich atributy pomocí suchých zipů. Malé čarodějnici koště a havrana Abraxase, Rumcajsovi bambitku a žalud jako náboj, Machovi kouzelné sluchátko a brýle a Křemílkovi čepičku a barevnou šálu. Všem skupinkám se to podařilo a mimo tento úkol si museli všichni vyrobit papírovou večerníčkovskou čepici. Přitom dětem pomáhal řáholecký loupežník se svou ženou Mankou. Cipísek skládat čepici ještě neuměl, zato se zvládl pokakat…
2.zastavení – U Boba (či Bobka), králíka z klobouku, kterého hrála Zuzka. Připomínala sice spíše zrzavého zajíčka, ale to dětem určitě nevadilo. Děti se musely strefit několikrát umělými kindervajíčky do klobouku kouzelníka Pokustóna. Za splnění úkolu dostaly, stejně jako u předchozího stanoviště, 1 dílek do papírové skládačky. Jednalo se vlastně o černobílé puzzle z tenkého papíru.
3.zastavení – U princezny Míši (prý se jednalo o Šebestovou, tak se Míše omlouvám a ještě jednou: U Šebestové). Zde se jednalo především o občerstvovací stanici. K jídlu byla báječná rybičková pomazánka, kterou Míša každému ochotně mazala na krajíce chleba či rohlíky – co kdo chtěl. Ale přece jenom na 2 úkoly došlo. Sice se za ně nedávaly lístečky do puzzle, ale i tak to bylo prima. Cestou ke 3. stanovišti si mohli ti všímaví všimnout asi 12 kartiček – obrázků postaviček z večerníčků. Míša se pak na ně ptala, zda a kolika si všimli. A kromě toho si každý mohl vyzkoušet proskočit či prolézt kalhotami jako Jája a Pája. Tyto gatě velikosti asi XXXXXXXXL se nám podařilo „vypítať od uja Piťuho zo Slovenska“.
4.zastavení – U Křemílka, kterého hrál Martin od Kuby a Terezky. Vochomůrka šel asi nasbírat borůvky na povidla.
V trávě byly roztroušeny vajíčka. Všechna byla čokoládová originál kindervejce a jen jedno z umělé hmoty. To umělé musel každý vynést do hnízda na stromě pomocí provazového žebříku. Když bylo vejce v hnízdě, Křemílek nenápadně zatáhl za provázek a díky Františkovu mechanismu se hnízdo překlopilo a vajíčko vypadlo zpátky na zem, aby opět putovalo do hnízda v rukou jiného vaječníka. Každý si směl jedno kindervajíčko sníst, dokonce i dospělí, což předpokládám všichni udělali.
5.zastavení – U včelky Máji
Pilnou medovou nosnici představovala Marta. Zdůrazňovala, že je vlastně kříženec včelky Máji a Kropáčkova angínového bacilu (jelikož měla pruhované kraťase, které měl Martin a Tomíno na sobě, když hráli bacily v Kropáčkově krku v Kouzelné školce).
Stejně jako na každém předchozím stanovišti, i zde děti nalezly velikého Večerníčka nakresleného na krabici, jak jede v autě. Vyřízlým otvorem se mohly strefovat šiškami přímo do díry.
Ale hlavní úkol na ně čekal na plachtě rozprostřené na zemi. Včelka Mája nabídla každému puzzle dle jejich věku. Skoro všechny skládačky byly, jak jinak, s postavičkami večerníčků. Pro nejmenší byly nachystány puzzle se 4 dílky).
Sharp a Martin se nadšeně pustili do skládání nejpočetnějšího puzzle, což včelka Mája komentovala slovy: „Ach, jo? Mě už je zima! Vám to bude trvat!...“ nebo tak nějak. Ale kluci byli kupodivu šikovní a rychlí…
6.zastavení – U víly Amálky
Víla Amálka v podání Věrky byla moc půvabná. Zde si všechny děti nalepily do svých deníků své puzzle tak, aby jim vznikl černobílý obrázek. V okolí krmelce byly roztroušeny černé pytle, na kterých byly připevněny barevné pohlednice s postavičkami z večerníčků. Každý si podle svého puzzle v deníku našel ten svůj pytel s pohlednicí. A v pytlích byly závěrečné poklady: každé dítě získalo díky splnění všech úkolů nádherný polštář. Autíčka, pejsci Dalmatinci, ryby, šneci, žirafa, jahůdka, beruška… Matýsek jako poslední dostal žábu. (Co jiného bychom mohli dostat, že?)
Vítek měl červené autíčko. Začal s Medkovýma směnit, ale nakonec si prý vše rozmyslel a zůstal u autíčka, což Radánek oplakal. Dostal pejska – Dalmatina, ale moc chtěl autíčko. No, jo! Do dětských dušiček a srdcí nevidíme, takže je někdy těžké odhadnout, co by si každé dítě přálo. Navíc, když se dětská přání tak často mění!
Když jsme dorazili (všichni – i Šebestová, Křemílek, Mája a Amálka – a dokonce Vendula se psem Julčou), fotili jsme hromadně děti s polštáři. Po obědě následoval polední klid a po něm Sharp všechny zval na svou hru s Večerníčkem – opičí dráhu z večerníčkovské znělky. Každý si jeho roli vyzkoušel: vylézt po „schodech“ – po žebříku s papírovou čepicí a říct „Dobrý večer, děti“, dále se houpáním na dřevěném houpacím koni „dohoupat“ pod branku, posléze chvíli řídit „autíčko“, z autíčka přejít na jízdu s kolečkem. Místo akrobatické jízdy stačilo projet pěšky s kolečkem slalom.
Během poledního klidu připravil Martin v lese za stany další vítané rozšíření „lanového centra“. Jelikož chodí celá rodina Šustrova trénovat horolezectví na umělé stěny, měli s sebou lana, jištění a další věci. Děcka po jednom lozily po lanovém žebříku na vysoký smrk a pak sjížděly zajištěné na laně po stromě dolů jako spidermanové. Navečer rozdaly všem Věrka s Irčou pamětní listy a nádherné velké obrázky z večerníčků. Než jsme se nadáli, byl tu večer a s ním táborový oheň a před tím ještě poslední Františkova stezka odvahy. Rodiče postupně ukládali děti do spacáků. To si užívala hlavně Pavla, které přijel manžílek Filip starší. Takže po týdenní péči o děti přenechala s radostí uspávání dětí tatínkovi a šla si užívat k ohni. Já si také užívala, ale vytahování klíšťat Vítkovi z různých částí jeho těla. Vítek to nevydržel a usnul u těchto „operací“ nahatý na spacáku. (Zbytek klíšťat jsem „dolovila“ ještě doma druhý den, a to u obou kluků). Konečně jsem se pak odštrachala k ohni, a když začal Sharp hrát staré písničky z táborů Bobřích stop, dokonce jsem si s radostí i zazpívala (Malý velký muž, Modlitba, Rychlé šípy, Bubny…) Zapsala Žabka.
8.den UKLÍZECÍ A LOUČÍCÍ - pátek 2. srpen 2008
Psala jsem první den, píšu i poslední. Tyto dny jsou takové zvláštní. Mnoho se neděje. První den se všichni seznamují, poslední loučí. Je nám líto opustit tábořiště, bylo tu většinou moc fajn, ale zároveň snad každému zní podvědomě známé přísloví „všude dobře, doma nejlépe“. Těšíme se na teplou sprchu či vanu, domácí známé prostředí a atmosféru, už méně pak (hlavně maminky) na pyramidu prádla, kterou je zapotřebí vyprat. Dopoledne se tedy všichni věnovali balení svých věcí, dávali se dohromady hračky svých dětí a uklízely se stany, kuchyně, hangár … prostě vše, aby mohlo sloužit zase dalšímu táboru. Po nás ten den začínala Jitka, nyní už Trpělková, s Vendulou, Humem a dalšími dospěláky i dětmi. Postupně jsem se všichni rozloučili a odjeli do svých domovů s přáním brzkého setkání. Domlouvalo se pečení zbylých špekáčků na louce mezi Pršticemi a Radosticemi či někde tak. Tak ahoj, náš milý tábore, ahoj táborníci, snad se brzy setkáme. Zapsala Žabka od Sharp, Vítka-Pulce a Matěje-Kaholky.
středa 2. července 2008
Do Ďolíku na dřevo
Sobotní slunce vesele se ráno 21.6.smálo,pár nadšených táborníků do lesa se chystalo.
V Lysicích sraz v 9 hodin jsme měli,
někteří však včas nepřijeli.
Jen dvě brněnská auta do Ďolíku dorazila,
skupina (Sharp, Pulec, Franta, Irča, Toník a Anička)
na dřevo vyrazila.
Vyhlédli si pěkné stromy,
že na týpiovky se prý hodí.
Řezali a sekali, třísky kolem létaly,
natahali dřeva hromadu, měli dobrou náladu.
Další strom ufiknout chlapi chtěli,
když v tom na kousky části pily se rozletěly.
Irča s Aničkou jen tak v lese bloumaly,
až Toma, Věrku, Aničku i Alenku náhle potkaly.
Tak nás najednou bylo víc,
z práce však neudělali už skoro nic.
Na krásném místě jsme spočinuli,
všechno jsme řádně prozkoumali.
V jezírku si někteří zaplavali,
plavky k tomu ani nepotřebovali.
Oheň jsme tam také měli
maso a sýr opékali.
Sharp a Pulec domů jet museli,
to aby narozeniny s babičkou slavili.
Navečer do aut sedli,
večeři už v Crhově společně jedli.
Až do neděle bezva se tam měli,
zas bychom na takovou akci jeli.
neděle 22. června 2008
Apalucha 2008
6.-8.6. Na Apaluchu mohou jen muži a děti, jednalo se tedy o velmi odvážnou a dobrodružnou akci... Zůčastnilo se 10 dětí a 7 tatínků. Bydlelo se pod stany v těsné blízkosti Westernového městečka v Boskovicích. František připravil spoustu soutěží o ceny, program byl opravdu pestrý. Viz. fotogalerie. Podle všech dostupných zpráv si to i ženy užily.
sobota 31. května 2008
Desáté narozeniny Rozmarýnku
Tato akce byla velmi příjemná - hráli jsme hry o dobroty, tvořili keramické výtvory, pekli z těsta v zahradní peci, vyráběli skládanku z ubrousku, koukali na divadýlko, nasmáli se s klauny, poslouchali prima muziku a hlavně se zapotili v jundrovském lesním terénu při závodě.Ale byli jsme i zklamáni - závod začal o 1 a 3/4hod později, takže Anička usnula 150 metrů po startu, Tonda s Františkem nevyhráli závod i když byli nejrychlejší, neochutnali jsme speciální dort, na který se pozapomnělo, odpoledne začalo pršet a hlavně přišlo málo táborníků. (Irča)
úterý 29. dubna 2008
Den Země
19.4. se v Ořechově stejně jako všude jinde slavil Den Země! Tuto akci spolupořádala aktivní tábornice Jana. Vstupenkou na akci bylo 5kg papíru, 10 PET lahví či 10kč. Na hřišti za Základní školou probíhaly soutěže související s ekologií, tříděním odpadu i poslepu, vodou, rostlinami a zvířaty. Z vršků od lahví jsme skládali pěkné obrazy:) Byla tu i výstava prací žáků. Medaile byla z materiálu recyklovatelného - z perníku - tedy hned snězena. Všichni ale očekávali módní recyklopřehlídku! Počasí ale nepřálo, tak se přehlídka přesouvá do tělocvičny ZŠ. Bezva táborníci z Kr. Pole, že jste přijeli zrovna sem, protože tady si hostů odjinud vážíme a máme je v úctě! Žabka byla zvolena do poroty, která měla hodnotit kostýmy z recyklomateriálů. A bylo se na co dívat! Ano táborníci, přišli jste o hodně!!!! Ale když nevíte jaká je poslední recyklomóda, tak koukněte pro inspiraci sem. Klobouky z plat od vajec, šaty z igelitů, papírové doplňky...
pátek 25. dubna 2008
Výprava na Babí lom 13.4.
Na sraz do Kr. Pole v 10:30hod přišlo spoustu známých táborníků z Brna a Ořechova a jejich kamarádů. Autobus byl díky nám přetížený a v lesích za Soběšicemi to vypadalo, že se asi nerozjede. 
Naštěstí ano, protože změna trasy pochodu by znamenala, že bychom se nepotkali s Verčou, Ráďou a Mikym, kteří na nás čekali ve Vranově. Chůvička doma hlídá Mojka, tak na ni všichni myslíme :-) Vyrážíme po červené turistické. Při "seznamovací" makové buchtě jsme si mohli i dvakrát přidat a to díky těm, co raději maso. Dozvěděli jsme se o výskytu Yettiho a že je nutné se před ním ukrýt v lese, což se nám pak velmi hodilo. Další soutěž v hledání plyšáka, co do lesa nepatří byla důvodem k další přestávce na kládách a druhým kolem v ochutnávání další buchty. Obdivovali jsme přírodní krásy, jarní rostlinky a pářící se žáby. 
Cesta z Vranova vede kolem tzv. Lelkovadla, stačí vejít do pasti a jste odlelkovaní (na fotce vpravo "odlelkování Aničky"). Tady proběhly soutěže v přetahování, podlézání a přeskakování lana. Lanový výtah nás vytáhl téměř na hřeben, kde už na nás čekala sladká odměna. Cesta po hřebeni byla dobrodružná a to všechny a hlavně děti náramě bavilo. Při lezení po čtyřech si někteří možná všimli i kamene slepence, ze kterého byly skály utvořeny. Všichni ve zdraví se pak setkáme u rozhledny. Zdoláme poslední stoupání a rozhlížíme se do dáli, 
nahoře je trochu chladno. Pod rozhednou dostali všichni diplom za úspěšné zdolání Babího lomu. Jsme rádi, že jsme sem došli, protože už víme, že na Babím lomu straší pán, co umí úžasně velké bubliny. Po výměně receptu na bublifuk jsme se vydali do Lelekovic. Cestou byli šetrně ošetřeni zranění a ošetřovatelé medicínou nešetřili. v Lelekovicích se táborníci rozptýlili všemi směry. Těšíme se na další povedené výpravy s táborníky. :)
Soutěžení v podlézání, přetahování a přeskakování lana.
středa 16. dubna 2008
Kuličkiáda
"Ať jsi velký nebo maličký,
přijď si cvrnkat kuličky."
6. 4. jsme se vydali podpořit jarní akci v Ořechově nazvanou Kuličkiáda. Tuto akci pořádalo Mateřské centrum Sluníčko a mezi pořadately bylo, nám, plno známých ořechovských lidiček - Věrka, Jana, Bára, kolem se mihla i Lucka s kolem. Při vstupu jsme obdrželi kartičku se jménem a desítkou bílých kuliček, které nám byly po splnění úkolu vybarveny. Cestou jsme zjistili, že úkolů je méně než kuliček na papírku, ale Barča nám tajně vybarvila 2 kuličky:-)), abychom nepřišli o vítěznou odměnu.:-) A včem, že jsme to zápolili? Překvapivě se všechny úkoly týkaly různě velkých koulí a kuliček. Skládali jsme kuličky do mozaiky,
tvořili si kuličky z hlíny, tzv. hliněnky, kutáleli hopíky po dřevěném hadu, taky krmili šaška velkými červenými kuličkami, posílali golfové míčky do tunýlku, či shazovali kuželky, probíhali slalom s kouličkou na lžičce, či tlačili velkou kulu před sebou do kopce jako broučci "hovniválové". Po splnění všech úkolů jsme si doběhli pro diplom, sladkou odměnu a k tomu jsme dostali nového hopíka na trénovaní, aby jsme byli příští rok v disciplinách ještě lepší a šikovnější. Pak si tábornické dětičky cvrnkaly kuličky do důlku. 
Někteří odvážlivci se odebrali vyzkoušet pěnivé moky do místní hospůdky a přitom kuli plány nad táborovým jídelníčkem. Ostatní zmrzlíci se odebrali na čaj a buchty. Věrka nám nabídla to nejlepší co doma měla, proto není divu, že se brzy nad šampaňským čajem trhaným ve 2000 metrech nad mořem rozvinula celkem vášnivá diskuze na téma nadcházejících akcí a hlavně tábora. Docela jsme se při plánování hodně pobavili a nasmáli. Někteří z nás už mají přidělé úkoly a pečlivě se na ně připravují. Martin shání pentličky a hrníčky, čímž se plně a svědomitě připravuje na roli táborového vodníka. Ahoj na příští akci.
středa 9. dubna 2008
Jezírko 5.4.
Lesní škola Jezírko je pracoviště Lipky v lesích nedaleko Soběšic. Už při jízdě přeplněným autobusem jsme tušili, že tato akce bude asi "hekťák" se spoustou lidí. Z táborníků se zůčastnili Ani a Ali, Věra, Tom, Tonda a Anička, Irča, Žabka, Pulec a Matýsek. Divadelní vystoupení vědce Aquaria bylo šíleně famózní a také poučné. Někteří viděli i pokusy o vodě, přičemž prý i pětikoruna v kapalině ponořená zůstala po vytažení suchá:-)? Následovaly dílny - děti i dospělí, si mohly například uplést krásné sluníčko z proutí, vyrobit vážku z lýka, barevné blahopřání či postavičky z vizovického pečiva. Zároveň probíhaly pod ořechem soutěže pro děti, ale my jsme v té době prolézali
mraveništěm donekonečna víc jak hodinu, což bylo lepší než všechno ostatní. Fakt skvělé, pro dospěláky, kteří neprolezli jsme pořídili fotky viz. fotogalerie. Prohlédli jsme si ještě expozice flóry a fauny a navštívili noční les. Po vyrábění následovala vycházka "Za otevíráním studánek" se zastávkami s výkladem u potůčku, u hráze a u studánky. U hráze se jeden chlapeček nedobrovolně vykoupal. Z vycházky jsme pak jako hladoví vlci zamířili na oběd. Zelňačka se stává pomalu tradicí na našich akcích:-) 
Poté si mohli zájemci prohlédnout extenzivní ovocný sad s odborným výkladem, praktickými ukázkami řezu a výsadbou mladých stromků. Přednášku o roubování vám poskytne Tom a prý ode dneška budou naroubovány všechny stromy podél cest do Ořechova. My ostatní jsme totiž s dětmi opékali hady z těsta, což byla fakt skvělá akce, která zachránila situaci celého hekťáku. Mnozí si byli přidat a opékali a opékali sladké a slané těsto a přitom se zpívalo... Někteří si zaseli i bylinky, ale všechno se stihnout nedalo, tak jsme si ještě odnesli 1kg vizovického těsta jako výslužku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
