Fanfárie je pohádková země skřítka Františka, kde je všechno kouzelné a nic není úplně nemožné! Program tábora byl tentokrát na motivy známých večerníčků. Na táborové louce u rybníka Kuchyň se sešli 26.7.-2.8. staří známí, ale i noví táborníci - rodiče a jejich děti. Prožili jsme společně spoustu báječných her a dobrodružství s Krtečkem, Křemílkem a Vochomůrkou, Rákosníčkem, Rumcajzem, Machem a Šebestovou a Malou čarodějnicí. Některé jsme pak skutečně potkali i na naší cestě za pokladem. Na konci této cesty jsme našli i ztraceného kamaráda Večerníčka. Prosíme táborníky o zaslání fotografií z tábora! A do komentářů piště, jak se vám tábor letos líbil? :-)Díky. V.
Brzy přibudou i fotky k zápisům a chyby budou také opraveny:-)))1. den PŘÍJEZDOVÝ - sobota 26.července 2008
Opět jsme se po roce sešli na Vysočině kousek od vesnice Pikárec u rybníka Kuchyň. Sice v trošku jiné sestavě, ale všichni těšící se na spoustu nových zážitků táborových. Většina se začala průběžně sjíždět v sobotu odpoledne. Všichni dovezli nějakou upečenou sladkou dobrotu. Někteří mlsouni nevydrželi a pustili se do ochutnávání. Buchet však bylo tolik, že to nevadilo. Večer jsme se sešli u táborového kruhu, abychom se vzájemně seznámili. Většina si ten den ještě stihla upéct buřty a jiné pochutiny. Děti pomáhaly nosit nasekaná polínka do kuchyňského týpí. Jak se postupně stmívalo, začaly maminky či tatínci ukládat děti. Napsala Žabka.
2.den KRTEČKOVÝ– neděle 27. července 2008
Nepíšu vůbec ráda kroniku a hned jsem ji vyfasovala. Tak tedy něco stručně o neděli. Ráno budíček, rozcvička byla na louce a sbírali jsme obrázky – vlastně dvojičky postaviček z večerníčků. Tu připravila Žabka, pak snídaně – ještě buchty a čajík. A potom rychle na Kouzelnou školku. Divila jsem se, že je tady televize a s ní i Michal a Fanynka v podání Zuzky a Věrky. Pohádka byla o Krtečkových kalhotkách, protože v duchu krtečka byl první den. Takže po školce hurá vysadit semínka a zalívat, aby z toho bylo na kalhotky. Ty jsme pak nakonec dostali ušité a naším úkolem je nabatikovat.
A na bílá trička, co jsme měli z domu, si fixama vyfoukat postavičky z Večerníčků. Pro tento den to byl Krteček, Večerníček a František.Pak byl oběd, brambory a vynikající maso od Ivoše a polední klid. Po poledním klidu došel Tomíno s dortem, ale my jsme spali, a tak na nás zbyl jen jogurt. Potom Irča vyhlásila plavbu na loďkách po zeleném, přímo brčálovém rybníku. Nikdo neodolal a všichni s vestou hurá na loďky. Pak jsme šli na maliny a poté si zahráli ještě jednu hru. Děti měli sbírat 3 věci – něco na krk, něco na sebe a něco do pusy. Děti běžely a na louce byl přívěsek na krk (ve tvaru Krtečka), obrázek Krtečkových kalhotek a lízátko.
K večeru nám Sharp rozdal deníky, do kterých si děti lepí a zapisují, co se jim líbilo ten den a co ne a potom rozdal Kanafásky. Jednoho dostali naši kluci – Filípek s Lukáškem a druhého Alenka. A už byl čas na večerníčka a ten byl Bob a Bobek, moc pěkný v podání Zuzky a její rodiny. No, a pak hurá na večeři a pomalé ukládání do postýlek, vlastně do týpí. Zapsala Pavla a kluci.3.den KŘEMÍLKO-VOCHOMŮRKOVÝ– pondělí 28. července 2008
„Dobré ráno“, probudil nás skřehotavý hlásek Křemílka v košilce se šálou a čepičkou. Otevřeli jsme jedno oko a hle – on tu druhý Křemílek, ale byl trochu menší a tlustší, takže předpokládáme, že to byl Vochomůrka. Kluci z Pařezové chaloupky nás z vyhřátého pelíšku vyhnali na rozcvičku do orosené louky, proto si někteří z nás odbyli i ranní hygienu v jednom…
K snídani se podávali opět buchty a speciální light čaj, který po zředění Tomínem byl ještě lehčí.
V Kouzelné školce byl František s Majdou a povídali nám o listnatých a jehličnatých porostech a zvířátkách žijících v nich, což se nám dost hodilo při dalším pobytu v lese. Po Kouzelné školce vzal Tomíno kytaru a rozdal dětem hudební nástroje. Všichni si kulturní vložku moc užili.
Dopoledne proběhla velmi úspěšná hra, kdy děti obdržely od Irči červené nebo bílé křemílkovské čepičky a měly za úkol přenášet oříšky z ořešáku od Pařezové chaloupky do ešusu na kraji lesa. Úkol se zdál jednoduchý, ovšem na všechny křemílky zákeřně čekaly a číhaly veverky Pizizubky, které po zákeřném označkování oběti jí i oříšk odebraly.Potom se rodinné týmy pustily do stavby domečků a chaloupek z mechu a kapradí.
V době před obědem se Martin pustil do stavby další překážky v našem soukromém lanovém centru. Tentokrát instaloval provazový žebřík. Ihned se u něj vytvořila fronta zájemců o vyzkoušení. Hopsající děti rozehnal až hlásek trianglu zvoucí k obědu, který byl opět velmi chutný – fazolová polévka a ryba v rajčatové omáčce s rýží.
Pak nastal horký polední klid. Po poledním klidu a bohaté svačince (rohlíky s mazanou slepicí – tzn. s vaječnou pomazánkou), kdy někteří táborníci měli to štěstí, že je i samotný šéfkuchař vlastnoručně nakrmil, jsme se vydali do Moravce na výlet. Čekala nás velmi příjemná cesta kolem polí se slehnutými obrazci od mimozemšťanů i kolem rybníka plného obrovských kaprů a skokanů zelených. První zastávka v civilizaci byla, kde jinde než v hospodě, protože obchod byl zavřený, a tak nás obsloužil pan vrchní jahodovým míšou či ruskou zmrzlinou, které měl na výběr.Po občerstvení jsme se
vydali do klášterní zahrady, kde dospěláci odpadli do trávy a děti rvaly listy ze vzácných stromů jako je jinan dvoulaločný nebo korkový dub. Listy bylo potřeba na tvoření listové koláže a frotáže. Po výtvarné tvorbě jsme se vydali zpět do tábora. Taťkům patří dík za pomoc s přenosem Mojkova kočárku přes bariérovou cestu. Do tábora jsme došli akorát k večeři, kterou připravil Tomíno.Po večeři všichni čtyři Polákovi sehráli bezvadný večerníček o Zvířátkách a loupežnících a menší děti se odebraly do svých pelíšků. Větší děti se vydaly na stezku odvahy, aby na konci dostaly táborový penízek, který si ráno vymění za ňamku.
Když usnuly i starší děti, rodiče se sešli u ohně a připíjeli na zdraví dnes narozeného Lukáška od loňské tábornice Peti (sestry Věrky). Probírali se veselé historky ze života a Apaluchy a většina dospěláků skončila se záchvatem smíchu a křečí bránice. Do kroniky za odpadnuvšího Martina zapsala Zuzka Tlapka od Šustrů.
4.den RÁKOSNÍČKOVÝ– úterý 29. července 2008
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je rybníček Kuchyň. V noci byl docela klid, ale ráno, když Rákosníček všechny vzbudil, začal běžný rachot. Po krátké Zuzčině rozcvičce s podívanou na práci dřevaře s traktorem jsme u tábora zasadili javor a jinan – gingo bilobu a šli
na obhlídku pařezových chaloupek, které včera děti stavěly pro Křemílky a Vochomůrky. Nejlepšími staviteli byli Lucka s Davidem za pomoci Alenky a Aničky.Po evropské snídani s cereáliemi, rohlíky s pomazánkou a čajem následovala Kouzelná školka. Žabka jako děda Lubin vysvětloval Irči – Františkovi vše o počasí. Pak byla pohádka Jak Rákosníček vyhnal nudu z Brčálníku a zpívání.
A protože napadlo mnoho krup, všechny děti pomáhaly čistit rybníček od kinder vajíček. A hned taky naháněly bublinky do rybníka. Následovalo střílení štik barevnými pěnovými střílečkami.Některé líné ryby pak měly na světlých tričkách mnoho barevných skvrn. Akce se opravdu vydařila. Museli jsme se pak posilnit výborným tvaroháčkem made in Zuzka.
Odpočinkové foukání na trička, vyrábění rámečků technologií decoupage a lenošení nám vydrželo až do oběda. Bramborový guláš v tom horku nešel moc na odbyt, za to večer zmizel natotata. V horkém poledním klidu skutečně většina byla v klidu. Někteří vyrazili hledat dobré koupání do Dolní Rožínky, někteří vyrazili na lodích na rybník a někteří zůstali ve stínu. I přes zarostlý rybník řasami a snad i sinicemi, někteří vyrazili na koupačku, skákání z lodě a potápění mělo úspěch. Stejně tak měl úspěch i pudink ke svačině.
Odpoledne probíhalo Rákosníčkovo závodění. Překážkový běh i s vodním příkopem, lezení po lanovém žebříku, skákání v pytli, běh dvojic v kalhotách,
házení na cíl, běh s vajíčkem, střílení do dálky, cesta k posedu a jízda na lodi zaplnili celé odpoledne. K večeři byli obložené chleby a guláš. Opět bylo jídlo celý den úžasné.Večerníček v podání Toma, Věrky, Alenky, Aničky, Lucky a Davida byl k popukání. Motýl Emanuel, dvě Makové panenky v zajetí cizokrajného motýla Ibrahima fon Kazu, zajíček a zachránkyně Včelka Mája byli ohromující. Všichni účastníci odpoledních závodů byli oceněni medailí a cenou dle svého výběru.
Všichni v dobré náladě čekali u ohně na světýlkovou cestu za hvězdičkou. Pro některé zdatné táborníky to prý bylo jednoduché. Protože nám ještě večer Rákosníček povídal o hvězdách, vytvářeli jsme z papírových známá i neznámá souhvězdí.
Pak se postupně děti vytrácely do spacáků a dospělí se postupně trousili po skupinkách k ohništi. Čím byla doba noční pokročilejší, tím hudba kytaristů a jejich hlasy byly razantnější. Za FIAT Kolda zapsala oblíbená a stále urýpaná Irča.
5.den LOUPEŽNICKÝ – středa 30. července 2008
Ráno nás v obvyklou dobu místo budíčku přepadla loupežnická banda. Loupežnickou municí (šiškami) jsme zaneřádili fotbalistům louku při rozcvičce a vzpomněli si, jak se asi zajíček ve své jamce cítí sám. Nebývalou atrakcí se stala kladina – kláda.
Ke snídani jsme si pochutnali na koblížkách a kakau a pospíšili jsme do lesa sbírat obrázky zvířátek. Ukázalo se to však býti nelehkým úkolem, neb na nás číhali loupežníci a brali nám životy. Nejkrutější vůdce bandy – Lucka – neznal žádného slitování a bral životy zcela nemilosrdně. Přesto každý posbíral několik obrázků zvířátek, o nichž jsme si pak povídali.
Na svačinu jsme si pekli hady z těsta u ohně. Tedy, většinou pekli dospělí a děti se účastnily až druhé fáze procesu – jezení. Těsto vyrobila Irča dle tajné receptury (mouka, voda…?) a každý si svého hada dochutil dle vlastního uvážení – naslano, nasladko, dokonce i s rozinkami. Během tohoto dopoledne nás navštívila loňská tábornice Irča Šťastná i se svými šťastnými kluky – Jirkou, Ondrou a nejmladším, ještě miminkem, Adámkem.
Loupežníci jsou chudí tvorové a musí se velice ohánět, aby měli na živobytí – co si neukradnou či neuloví, to nemají. V tomto duchu jsme k obědu dostali syrové kuře, abychom si je sami připravili dle vlastní chuti a schopností. Všichni prokázali nadobyčejné schopnosti – masíčko bylo výborné, olizovali jsme se až za ušima. Protože to ale docela dlouho trvalo, než jsem se k samotné konzumaci vlastních pokrmů dostali, před prvním krutým hladem nás zachránila Tomova kuřecí polévka.
Zpětně musím ještě napsat, že Sharp nás naučil vyrábět pistolky z prádelních kolíčků. Byla to výborná zábava, všechny děti hned vyžadovaly bambitky. I mě to velice bavilo, protože jsem dokázala vyrobit něco, co bylo funkční- tedy aspoň na chvíli.Odpoledne se naše parta vodních živlů (Míša, Marta, Niki, Eliška a Honzík) přesunula do Dolní Rožínky na koupání do Lomu. Je to přírodní koupaliště, kde jsou i záchody a převlíkárny – komfort. Voda je tam celkem teplá, vhodná i pro malé děti, protože lom je na dvě části. Jedna spíše pro děti – brouzdaliště a druhá část pro dospěláky, kde je voda i hluboká. Vrátili jsme se akorát k večeři, která byla jak již tradičně vynikající – smetanová omáčka s hráškem a těstoviny. Děti většinou dali přednost těstovinám na sladko, takže byl člověk na vahách, co si vybrat. Trošku nás zamrzelo, že jsme nestihli odpolední hry, ale vynahradil nám to Večerníček.
Ujala se ho Verča – princezna, víla a Rusalka v jednom a její kluci – Radánek, Miky a Mojek. Mikulášek úpěl téměř autenticky v roli draka, kterého bolí zub. Radánek se za pomoci pohádkových přátel snažil drakovi odpomoci od bolení tím, že mu vytrhne bolavý zub a postupně se skutečně přidávaly další a další pohádkové bytosti. Dramatický průběh celé operace dotvářel Mojek svojí výraznou zvukovou kulisou (možná spíše zvukovou dominantou), kdykoliv jej Verča postavila na zem. Operace nakonec dopadla dobře, zub povolil sotva drak někde v dálce ucítil, že se blíží kašpárek. Strhující divadelní kus si zasloužil nás obrovský potlesk.
Děti si došly ještě po stezce odvahy až k pokladu, kde se jim podařilo ukořistit zlaťák – stříbrňák a obvyklý obrázek a pak už zalezly do spacáků a byly ponechány spánku a někteří svému osudu. Dospělí pak dlouho do noci s velkým nasazení řešili a připravovali program pro další den, Tom nám opékal topinky nasucho a naše úsměvy, sanice??? a břišní svalstvo dostaly opět pořádnou noční rozcvičku, neboť budoucí infekce v Kropáčkově krku byla již tento večer pro všechny velice zábavným tématem.Dodatek k odpoledni, kdy jsme tu nebyli: Odpolední program se ustával ze střelby municí všeho druhu a do nejrůznějších terčů.
Zapsaly Marta, Eliška a Míša, realizační čas poskytli Niky a Honzík.
6.den DEN MACHA A ŠEBESTOVÉ, JONATÁNŮ, ČARODĚJNIC A ČARODĚJŮ – čtvrtek 31. červenec 2008
Ranní rozcvička probíhala pod vedením Sharpa s Žabkou. Hledali jsme kartičky s obrázky a pak se děti vyřádily v telefonování do sluchátka se spoustou přání, v co všechno se proměníme. V Kouzelné školce proběhl zatím nejvíce obsazený kus – Mach v podání Pavli byl nepřekonatelný, Šebestová v zastoupení Ivoše neodolatelná, bacily z Horáčkova hrdla – Martin a Tomíno – neudolatelní, k tomu elegantní Kadrnožková – Míša a Jonatáni - Filípék a Lukášek.
Dopoledne hledaly děti v lese poslepu utržená sluchátka. Když zjistily, že si je mohou i odnést domů, většina moderních ratolestí zavrhla klasická sluchátka vybrala si mobily. Pak jsme hledali zatoulané Jonatány a označovali jsme je razítky.Bacily v podobě gumových hadů a medvídků zmizely před obědem v žaludcích Machů a Šebestových rychlostí blesku. Po tradičně výborném obědě – nudličkové polévce a rizotu se většina věnovala dotváření čarodějnických oblečků, výrobě klobouků, pavouků a netopýrů. Mikulášek si užíval - spal nahatý se dvěma Kanafásky najednou. V přípravě na karneval nás navštívila kontrola z ministerstva školství, vyplnila papíry, tak doufáme, že bylo vše v pořádku.
Pak přišly čarodějnické úkoly. V plné parádě, kompletně našňořeni a namalováni jsme se nejprve fotili a pak jsme se přesunuli na velikou pavučinu, kterou hlídal velký vypasený pavouk. Anička Koláčná z něj měla děs i na dálku. Ostatní se do něj trefovali, honili se po pavučině a skákali jako brouci svážnici. Pak jsme v lanovém centru lovili pavouky a probíhali začarovaným lesem z PET flašek. Ačkoliv v dálce opakovaně s přestávkami hrozil hrom a některé děti se proto ihned chystaly odjet z tábora, vítr bouřku nakonec rozehnal. Před večeří jsme ochutnali jedlé lektvary, které děti vlastnoručně vyrobily a pokochali jsme se pohledem na ty nejedlé.
I dočkali jsme se nejen Večerníčku ve skvělém podání Marty a spol. - obydlující boudu budku nedaleko Pikárce, ale večer nás čekal i čarodějnický táborák s upálením kámošky čarodějnice, která odletěla do povětří na zbytcích plápolající lepenky. Po zpívání a dostatečném setmění se už objevila červená světýlka a děti absolvovaly stezku odvahy s profesionalitou zkušených harcovníků. Dokonce i ty menší téměř bez maminek. Dospělí pak vyli své písně a klábosili opět dlouho do noci. V polením (dnes opravdu) klidu zapsala Verča.
7.den VEČERNÍČKOVÝ – pátek 1. srpen 2008
„Pomóóóc, ukradli nám Večerníčka!“
Ráno začalo opět rozcvičkou, prý už ale poslední. Předcvičovala, tuším, Irča. Po poslední Kouzelné školce se děti dozvěděly nemilou zprávu: „Ukradli nám Večerníčka!“ Děti se rozdělily do skupinek, že ho půjdou postupně hledat do lesů. Pomoci jim měly barevné fáborky, kterými byla cesta za Večerníčkem označena. Na cestě čekaly na děti různé pohádkové večerníčkovské postavičky a spolu s nimi i úkoly.
První skupinkou byla:
Lucka+David+Ali+Ani (Lucka jako doprovod).
Druhou skupinku představovali:
Fili+Luki+Eliška+Honzík+Nikolka (v doprovodu Pavli).
Třetí skupinku tvořili:
Vítek+Radánek+Miki+Mojek (v doprovodu Verči).
Čtvrtá skupinka se skládala z:
Kuby+Terezky+Aničky+Toníka (v doprovodu Irči).
Já, Sharp a Matýsek jsme byli během cesty na stanovišti, ale jakmile prošla poslední skupinka, vyrazili jsme v podstatě jako pátá, poslední, skupinka.
Cesta za VEČERNÍČKEM:
1.zastavení – U Rumcajse, Manky a Cipíska
Loupežnickou rodinku představoval Sharp, já a Cipíska hrál Matýsek. Kromě velkého papírového Večerníčka našly děti i veliké obrázky – portréty Malé Čarodějnice, Rumcajse, Macha a Křemílka. Jejich úkolem bylo nalézt v lese v blízkosti obrazů všechny věci, které postavičkám chybí a správně určit a připevnit jejich atributy pomocí suchých zipů. Malé čarodějnici koště a havrana Abraxase, Rumcajsovi bambitku a žalud jako náboj, Machovi kouzelné sluchátko a brýle a Křemílkovi čepičku a barevnou šálu. Všem skupinkám se to podařilo a mimo tento úkol si museli všichni vyrobit papírovou večerníčkovskou čepici. Přitom dětem pomáhal řáholecký loupežník se svou ženou Mankou. Cipísek skládat čepici ještě neuměl, zato se zvládl pokakat…
2.zastavení – U Boba (či Bobka), králíka z klobouku, kterého hrála Zuzka. Připomínala sice spíše zrzavého zajíčka, ale to dětem určitě nevadilo. Děti se musely strefit několikrát umělými kindervajíčky do klobouku kouzelníka Pokustóna. Za splnění úkolu dostaly, stejně jako u předchozího stanoviště, 1 dílek do papírové skládačky. Jednalo se vlastně o černobílé puzzle z tenkého papíru.
3.zastavení – U princezny Míši (prý se jednalo o Šebestovou, tak se Míše omlouvám a ještě jednou: U Šebestové). Zde se jednalo především o občerstvovací stanici. K jídlu byla báječná rybičková pomazánka, kterou Míša každému ochotně mazala na krajíce chleba či rohlíky – co kdo chtěl. Ale přece jenom na 2 úkoly došlo. Sice se za ně nedávaly lístečky do puzzle, ale i tak to bylo prima. Cestou ke 3. stanovišti si mohli ti všímaví všimnout asi 12 kartiček – obrázků postaviček z večerníčků. Míša se pak na ně ptala, zda a kolika si všimli. A kromě toho si každý mohl vyzkoušet proskočit či prolézt kalhotami jako Jája a Pája. Tyto gatě velikosti asi XXXXXXXXL se nám podařilo „vypítať od uja Piťuho zo Slovenska“.
4.zastavení – U Křemílka, kterého hrál Martin od Kuby a Terezky. Vochomůrka šel asi nasbírat borůvky na povidla.
V trávě byly roztroušeny vajíčka. Všechna byla čokoládová originál kindervejce a jen jedno z umělé hmoty. To umělé musel každý vynést do hnízda na stromě pomocí provazového žebříku. Když bylo vejce v hnízdě, Křemílek nenápadně zatáhl za provázek a díky Františkovu mechanismu se hnízdo překlopilo a vajíčko vypadlo zpátky na zem, aby opět putovalo do hnízda v rukou jiného vaječníka. Každý si směl jedno kindervajíčko sníst, dokonce i dospělí, což předpokládám všichni udělali.
5.zastavení – U včelky Máji
Pilnou medovou nosnici představovala Marta. Zdůrazňovala, že je vlastně kříženec včelky Máji a Kropáčkova angínového bacilu (jelikož měla pruhované kraťase, které měl Martin a Tomíno na sobě, když hráli bacily v Kropáčkově krku v Kouzelné školce).
Stejně jako na každém předchozím stanovišti, i zde děti nalezly velikého Večerníčka nakresleného na krabici, jak jede v autě. Vyřízlým otvorem se mohly strefovat šiškami přímo do díry.
Ale hlavní úkol na ně čekal na plachtě rozprostřené na zemi. Včelka Mája nabídla každému puzzle dle jejich věku. Skoro všechny skládačky byly, jak jinak, s postavičkami večerníčků. Pro nejmenší byly nachystány puzzle se 4 dílky).
Sharp a Martin se nadšeně pustili do skládání nejpočetnějšího puzzle, což včelka Mája komentovala slovy: „Ach, jo? Mě už je zima! Vám to bude trvat!...“ nebo tak nějak. Ale kluci byli kupodivu šikovní a rychlí…
6.zastavení – U víly Amálky
Víla Amálka v podání Věrky byla moc půvabná. Zde si všechny děti nalepily do svých deníků své puzzle tak, aby jim vznikl černobílý obrázek. V okolí krmelce byly roztroušeny černé pytle, na kterých byly připevněny barevné pohlednice s postavičkami z večerníčků. Každý si podle svého puzzle v deníku našel ten svůj pytel s pohlednicí. A v pytlích byly závěrečné poklady: každé dítě získalo díky splnění všech úkolů nádherný polštář. Autíčka, pejsci Dalmatinci, ryby, šneci, žirafa, jahůdka, beruška… Matýsek jako poslední dostal žábu. (Co jiného bychom mohli dostat, že?)
Vítek měl červené autíčko. Začal s Medkovýma směnit, ale nakonec si prý vše rozmyslel a zůstal u autíčka, což Radánek oplakal. Dostal pejska – Dalmatina, ale moc chtěl autíčko. No, jo! Do dětských dušiček a srdcí nevidíme, takže je někdy těžké odhadnout, co by si každé dítě přálo. Navíc, když se dětská přání tak často mění!
Když jsme dorazili (všichni – i Šebestová, Křemílek, Mája a Amálka – a dokonce Vendula se psem Julčou), fotili jsme hromadně děti s polštáři. Po obědě následoval polední klid a po něm Sharp všechny zval na svou hru s Večerníčkem – opičí dráhu z večerníčkovské znělky. Každý si jeho roli vyzkoušel: vylézt po „schodech“ – po žebříku s papírovou čepicí a říct „Dobrý večer, děti“, dále se houpáním na dřevěném houpacím koni „dohoupat“ pod branku, posléze chvíli řídit „autíčko“, z autíčka přejít na jízdu s kolečkem. Místo akrobatické jízdy stačilo projet pěšky s kolečkem slalom.
Během poledního klidu připravil Martin v lese za stany další vítané rozšíření „lanového centra“. Jelikož chodí celá rodina Šustrova trénovat horolezectví na umělé stěny, měli s sebou lana, jištění a další věci. Děcka po jednom lozily po lanovém žebříku na vysoký smrk a pak sjížděly zajištěné na laně po stromě dolů jako spidermanové. Navečer rozdaly všem Věrka s Irčou pamětní listy a nádherné velké obrázky z večerníčků. Než jsme se nadáli, byl tu večer a s ním táborový oheň a před tím ještě poslední Františkova stezka odvahy. Rodiče postupně ukládali děti do spacáků. To si užívala hlavně Pavla, které přijel manžílek Filip starší. Takže po týdenní péči o děti přenechala s radostí uspávání dětí tatínkovi a šla si užívat k ohni. Já si také užívala, ale vytahování klíšťat Vítkovi z různých částí jeho těla. Vítek to nevydržel a usnul u těchto „operací“ nahatý na spacáku. (Zbytek klíšťat jsem „dolovila“ ještě doma druhý den, a to u obou kluků). Konečně jsem se pak odštrachala k ohni, a když začal Sharp hrát staré písničky z táborů Bobřích stop, dokonce jsem si s radostí i zazpívala (Malý velký muž, Modlitba, Rychlé šípy, Bubny…) Zapsala Žabka.
8.den UKLÍZECÍ A LOUČÍCÍ - pátek 2. srpen 2008
Psala jsem první den, píšu i poslední. Tyto dny jsou takové zvláštní. Mnoho se neděje. První den se všichni seznamují, poslední loučí. Je nám líto opustit tábořiště, bylo tu většinou moc fajn, ale zároveň snad každému zní podvědomě známé přísloví „všude dobře, doma nejlépe“. Těšíme se na teplou sprchu či vanu, domácí známé prostředí a atmosféru, už méně pak (hlavně maminky) na pyramidu prádla, kterou je zapotřebí vyprat. Dopoledne se tedy všichni věnovali balení svých věcí, dávali se dohromady hračky svých dětí a uklízely se stany, kuchyně, hangár … prostě vše, aby mohlo sloužit zase dalšímu táboru. Po nás ten den začínala Jitka, nyní už Trpělková, s Vendulou, Humem a dalšími dospěláky i dětmi. Postupně jsem se všichni rozloučili a odjeli do svých domovů s přáním brzkého setkání. Domlouvalo se pečení zbylých špekáčků na louce mezi Pršticemi a Radosticemi či někde tak. Tak ahoj, náš milý tábore, ahoj táborníci, snad se brzy setkáme. Zapsala Žabka od Sharp, Vítka-Pulce a Matěje-Kaholky.
